Po krátkém rozhovoru kolegyně odchází k počítači. Tobě se do hlavy vrací pochybnost, že jsi řekl něco urážlivého. V duchu projdeš všechny věty a porovnáš je s tím, co bys za normálních okolností řekl. Na chvíli se ti uleví. Když se nejistota vrátí, možná už musíš rekonstruovat i její výraz. Zvenčí přitom jen tiše sedíš.
Obsese se vrací, rituál na ni odpovídá
V OCD se může objevit vtíravá myšlenka, obraz nebo nutkání, které člověk nechce a které mu přináší tíseň. Kompulze může být viditelná, třeba když se někdo opakovaně vrací k vypínači. Stejně tak může jít o duševní úkon, například opakované vybavování, počítání nebo přezkoumávání toho, co se stalo. Důležitý bývá jeho účel. Člověk se jím snaží získat jistotu, zmírnit nepohodu nebo zabránit následku, kterého se bojí.
U obyčejného přemýšlení se někdy dojde k nové souvislosti a člověk může pokračovat. Při mentálním rituálu se může vracet ke stejnému detailu, dokud pocit pochybnosti alespoň krátce neustoupí. Nemusí to hned poznat. Zevnitř oba procesy vypadají jako snaha věci pochopit. Rozdíl se častěji ukazuje v tom, jak obtížné je přestat a kolik prostoru taková snaha zabírá.
V ordinaci je potřeba slyšet i to, co vidět není
Lidé někdy popisují jen část, kterou jde snadno pozorovat, a o duševních úkonech se nezmíní. Třeba proto, že je považují za přirozenou součást svého uvažování nebo se za obsah pochybností stydí. Při odborném rozhovoru může pomoct popsat obojí zvlášť. Nejdřív co se samo připomnělo, potom co člověk opakovaně dělal v duchu, aby se mu ulevilo.
Tiché rituály mohou zabírat podobně velkou část života jako ty viditelné. Pokud se s nimi pojí výrazná tíseň nebo omezení, odborník může posoudit, zda souvisejí s OCD, nebo mají jiné vysvětlení. V místnosti přitom vůbec nemuselo být vidět, co se odehrávalo. Důležité je, že člověk na čas ztratil možnost věnovat se něčemu jinému než hledání jistoty.
