Dospívající stráví několik večerů hraním s kamarády. Rodič vidí hlavně rozsvícenou obrazovku, zatímco dítě má pocit, že je konečně s lidmi, kterým rozumí. Čas sám o sobě nevysvětluje, jestli jde o oblíbený způsob kontaktu, dočasnou změnu nebo problém. Odborné posouzení se zajímá o to, co se děje se samotným hraním a co mezitím probíhá mimo hru.
Důležitý je dopad a možnost rozhodovat o hraní
WHO v souvislosti s poruchou hraní digitálních her sleduje omezenou kontrolu, rostoucí přednost hraní před ostatními oblastmi a pokračování přes závažné nepříznivé následky. Podstatné je výrazné narušení fungování a průběh v čase. Odborníka může zajímat, jak se mění spánek, škola, práce, vztahy a jiné činnosti, a zda člověk dokáže hraní přizpůsobit okolnostem, když na tom záleží.
Několik dlouhých večerů o prázdninách může mít jiný význam než dlouhodobé potíže, kdy člověk opakovaně ruší věci, které jsou pro něj jinak důležité. Podobně samotná hádka o čase u obrazovky nemusí popsat, jestli se obtíže vyskytují ve více oblastech. Dva lidé mohou hrát stejný počet hodin a mít velmi odlišné zkušenosti.
Hra někdy něco přináší a současně zabírá jiný prostor
Pro někoho je hraní místem přátelství nebo oddechu. Jiný se do hry vrací hlavně ve chvíli, kdy mimo ni zažívá stres, osamělost nebo potíže ve škole. Někdy se obojí potká. Při odborném rozhovoru má smysl zjišťovat, co člověk ve hře nachází a jak se mu daří i tam, kde obrazovka není. Pozornost si zaslouží i jiné obtíže, které mohou se změnou souviset.
Odbornou konzultaci lze vyhledat při dlouhodobých problémech, aniž by se rodina předem shodla na názvu. Z rozhovoru bývá víc, když se vedle času mluví také o tom, co se mění ve fungování a co pro člověka hraní znamená. Pak je možné vidět nejen to, kolik večerů hře věnoval, ale i co všechno se stalo během nich a v době mezi nimi.
