Po rodinné oslavě člověk někdy zjistí, že snědl víc, než mu bylo příjemné. Při záchvatovitém přejídání se ale může opakovat jiná zkušenost. Během jídla má člověk silný pocit, že průběh nedokáže ovlivnit, a potom ho to výrazně trápí. Obě situace mohou být v běžné řeči označené jako přejedení. U odborného rozhovoru je důležité rozlišit, co přesně tím člověk myslí.
Rozdíl se ukazuje v prožitku i v opakování
Při záchvatu přejídání hraje podstatnou roli ztráta kontroly. Člověk může mít pocit, že neovlivní, zda bude dál jíst nebo kdy se dokáže zastavit. Zkušenost může doprovázet stud a snaha skrýt ji před ostatními. Jedna vydatná večeře s pocitem, že by se příště hodila menší porce, tak o tomto prožitku neříká totéž.
Odborník se ptá, jak často a v jakých okolnostech se to děje, jak člověk prožívá dobu předtím i potom a co se kvůli tomu mění v jeho životě. Zjišťuje také, jestli se po epizodách opakovaně objevuje kompenzační chování, protože může ukazovat na jiný vzorec obtíží. Hmotnost člověka sama o sobě průběh ani typ poruchy neurčuje. Podstatné je to, co se opakovaně odehrává při jídle.
Péče se může věnovat i tomu, co dlouho zůstávalo v tajnosti
Potíže s jídlem se snadno vykládají jako otázka vůle. Takové vysvětlení může prohloubit stud a přehlédnout, jakou tíseň člověk zažívá. Při odborném posouzení má místo zdravotní stav, psychické prožívání i souvislosti, které zůstávají před okolím skryté. S opakovanou ztrátou kontroly a výraznou tísní je možné vyhledat odbornou pomoc, aniž by člověk musel nejprve změnit váhu nebo dokázat, že je jeho trápení viditelné.
K rozhovoru může stačit přesná věta, že se při jídle opakovaně ztrácí pocit volby a potom přichází velká nepohoda. Tím se pozornost přesune k tomu, co se skutečně děje. U stejného stolu přitom může někdo prostě sníst o kousek víc a druhý zažít obtíže, které už dávno přesahují jednu večeři.
