Čekárna bývá známá představa. Skupina už tolik ne. Před první návštěvou můžeš čekat, že se v kruhu musí všichni představit dlouhým příběhem a říct něco osobního, i když se necítí připravení. Jak setkání vypadá, přitom záleží na druhu skupiny, jejím účelu a pravidlech, která vedení domlouvá s účastníky.
Kdo je ve skupině a co ji drží pohromadě
V uzavřené skupině zpravidla začínají stejní lidé a nějakou dobu se scházejí ve stejném složení. Do otevřené skupiny mohou členové během jejího fungování přicházet a odcházet podle daných pravidel. Každý model má jiné tempo. Při přijetí může proběhnout individuální rozhovor, který pomůže vyjasnit, co člověk potřebuje a zda skupina tomu odpovídá.
Vedení vysvětluje, jak se mluví o druhých, co má zůstat mezi účastníky a co se děje při nepřítomnosti. Pravidla důvěrnosti mají velkou váhu, protože své soukromí sdílíš s více lidmi. Profesní povinnost terapeuta a dohoda o mlčenlivosti mezi členy přitom představují odlišné věci. Dobrý rámec dává prostor se na podrobnosti zeptat předem.
Součástí první domluvy bývá také to, jestli skupina připouští krátké setkání na zkoušku.
Proč se část práce odehrává přímo mezi lidmi
V některých skupinách se mluví o tom, co kdo právě prožívá a jak se to projevuje v setkání. Člověk třeba zjistí, že ve skupině automaticky ustupuje stejně jako na rodinných oslavách, nebo poprvé slyší, jak jeho mlčení čtou druzí. V jiném programu je více prostoru pro výklad, strukturovanou práci nebo nácvik konkrétních dovedností. Formát tedy nemusí pokaždé vypadat jako volná diskuse.
Někdo nejdřív více poslouchá a později začne mluvit o sobě. Jindy se ukáže, že je pro něj momentálně vhodnější jiná forma pomoci. Užitečné otázky při vstupu se často týkají běžných věcí. Kolik bude lidí? Jak dlouho skupina trvá? Jak se pracuje s neshodou? Přehledný rámec umožní přemýšlet o spolupráci s ostatními bez nutnosti hádat, co po příchodu vlastně nastane.
