Při čekání na telefonát někdo protáčí v ruce malý míček. Jiný začne bezmyšlenkovitě vyškrabovat vzor do papíru. Třetí se po takovém pozorování cítí ještě nervóznější, protože mu každé cvaknutí připomíná, že čeká. Pod názvem antistresová pomůcka se prodávají předměty s velmi odlišným použitím. Může pomoci podívat se nejdřív na to, jakou roli vůbec mají v dané chvíli.
Hmat, pozornost a drobná předvídatelnost
Míček klade ruce odpor, modelína mění tvar a u omalovánek máš před sebou prostor s jasnou hranicí. Každá z těch věcí může krátce zaměstnat pozornost jinak. Někomu pomáhá, že se v čekání může chvíli věnovat něčemu jednoduchému a předvídatelnému. Jiný má raději úplné ticho a vadí mu i to, že se prsty mají opakovaně pohybovat.
Zkušenost se může lišit také podle úkolu. Když člověk čeká v prázdné chodbě, může si přát nějaký nenáročný podnět. Když pečlivě sleduje komplikovaný rozhovor, může pro něj stejný předmět znamenat jednu věc navíc. Důležité je i okolí. Tichá pomůcka může druhým vůbec nevadit, zatímco při opakovaném cvakání si změny pozornosti všimne celá místnost.
Užitečnost některých předmětů může souviset i s tím, že je člověk dobře zná. Stejný výrobek v ruce druhého pak může vyvolat úplně jiný prožitek.
Jak poznat, co vlastně tvrzení slibuje
Výzkum některých pomůcek sleduje třeba pozornost a chování ve školních třídách. To je jiná otázka než okamžité pohodlí dospělého při čekání nebo dlouhodobý vliv na zdravotní potíže. Zkušenost člověka „bylo mi s tím chvíli líp“ je platná jako popis konkrétní situace. Pro zdravotní závěr bychom potřebovali vědět, co přesně se měřilo, s čím se věc srovnávala a zda se výsledek opakoval.
Míček může být příjemný malý předmět v kapse, který člověk rád nosí. Modelína může zas někomu připomenout, že si večer chce sednout ke stolu a chvíli něco tvořit. Obojí má vlastní cenu i bez velkého slibu na obalu.
