Po obědě máš chuť opřít hlavu o stůl. Když večer konečně ulehneš, oči bys nejraději nezavíral, protože se ti v hlavě rozběhl celý zítřek. V únavě se snadno spojí dvě věci, které člověk obvykle vnímá jako stejný pocit. Může mu chybět síla pokračovat v činnosti a přitom se nemusí cítit ospalý.
Dvě podmínky, které spolu určují spánek
Čím déle jsme vzhůru, tím víc obvykle roste tlak ke spánku. Během spánku postupně klesá. Současně běží vnitřní hodiny, které během dne a noci mění připravenost k bdění a spánku. Reagují mimo jiné na světlo a na čas, v němž člověk obvykle vstává a chodí spát. Proto někdy člověk vnímá večer náhlý příliv bdělosti, i když za sebou má dlouhý den.
Do hry může vstoupit i bezprostřední situace. Telefonát těsně před ulehnutím, obava z rána nebo příliš živý rozhovor zaměstnají pozornost. Únava přitom nezmizí. Člověk může mít současně málo energie a být dost nabuzený na to, aby se mu zatím těžko usínalo.
Do obyčejného večera navíc vstupují věci, které čas na usnutí posunují. Někdo teprve přichází ze směny, jiný dokončuje práci, na niž se přes den nedostal.
Co ukáže několik dalších nocí
Jeden večer může vzniknout souhrou okolností, které se zítra nebudou opakovat. Jindy člověk dlouho tráví v posteli víc času vzhůru, než by chtěl, a začíná si místo odpočinku spojovat s čekáním na spánek. V odborném posouzení má význam, jak dlouho se obtíže drží, co se děje přes den a zda má člověk vůbec přiměřenou příležitost spát. Směny nebo péče doma mohou možnosti výrazně měnit.
Užitečný rozdíl je mezi větou „už dál nemůžu“ a větou „usínám“. Mohou zaznít současně, ale také každá v jinou denní dobu. Když člověk bere obě zkušenosti vážně, vznikne přesnější představa, zda je dnes hlavní vyčerpání z povinností, narušený rytmus, večerní rozrušení nebo potíž, která si zaslouží vlastní pozornost.
