Ještě ani nemáš heslo ke všem systémům a už se tě kolega ptá, jak se u vás řeší reklamace. Dřív jsi poznal, které zprávy stačí přečíst a které znamenají, že se něco hoří. Tady vypadají všechny stejně. Večer jsi vyčerpaný, přestože největší práci zatím odvedli ostatní. Během zapracování má totiž svoji cenu i věc, kterou si zkušený kolega vůbec nemusí uvědomovat.
Nováčkovská práce uvnitř té viditelné
Když ti někdo ukazuje jednoduchý postup, sleduješ zároveň, která pravidla opravdu platí, jak se pokládají dotazy a komu je možné přiznat, že zatím tápeš. To, co starý tým považuje za samozřejmost, může pro tebe znamenat tři drobná rozhodnutí navíc. Vedle samotného úkolu si vytváříš představu o pracovišti. Občas přitom potřebuješ znovu ověřit informaci, které jsi před týdnem rozuměl ještě jinak.
Přirozená nejistota se časem mění. Na začátku můžeš potřebovat doprovod na první schůzku a později už jen vědět, kdo rozhoduje o výjimkách. I unavený den může přinést pocit, že ti do sebe konečně zapadlo něco, co předtím působilo jako náhoda. Právě tahle změna vypovídá víc než to, kolikrát ses za odpoledne musel někoho zeptat.
Když se nejistota pořád vrací
Jiná situace nastává, když zadání dostáváš od tří lidí a každý hodnotí výsledek podle jiného pravidla. Nebo když je slíbená kontaktní osoba trvale nedostupná a ptát se znamená schytat poznámku. Nejasné role, protichůdné požadavky a malá opora patří mezi podmínky práce, které mohou zvyšovat psychosociální zátěž. Zkušenost v oboru člověku může pomoct poznat, co se děje, sama mu však chybějící informace nedodá.
Při běžném zapracování se postupně rozšiřuje prostor, v němž se můžeš rozhodnout sám. Když se místo toho stále dokola dozvídáš, že správná odpověď existovala, ale nikdo ti ji včas neřekl, velká část námahy vzniká ve způsobu, jakým je práce uspořádaná. Dva lidé mohou přijít domů stejně unavení. Jeden už se na zítřek orientuje o něco lépe. Druhý bude zítra znovu hádat, co se od něj čeká.
