Je půlka listopadu a už máte dvě pozvání na Štědrý den. Z jedné strany přijde „počítáme s vámi jako vždycky“. Na druhé straně se někdo radši zeptá, ale v hlase je slyšet, že odpověď má být ano. Mezitím jeden z vás doufal, že si konečně uděláte klidný večer doma. Svátky jsou za několik týdnů a v kalendáři už se potkávají nejméně tři představy o tom, co znamená být rodina.
Proč se tak citlivě řeší jeden večer
Na návštěvu se člověk někdy těší. S jiným příbuzným se vidí zřídka a vánoční zvyk je jeden z mála, které si chce zachovat. Pro druhého mají svátky hodnotu právě proto, že si po náročném podzimu nemusí hlídat čas odjezdu. Z rozdílu se snadno udělá otázka obětavosti. Jeden v druhém vidí někoho, kdo si neváží jeho rodiny, druhý má dojem, že o vlastním volnu pořád rozhodují lidé zvenku.
Je rozdíl mezi tím, že se střídají rodiny, a tím, že se střídají všechny náklady. Někdo cestuje delší dobu, chystá polovinu jídla nebo má po návratu za úkol uklidnit nespokojené příbuzné. Ani dobře vypadající kalendář nemusí tyhle věci zachytit. Je užitečné vidět i čas a energii, které po každé návštěvě někomu zůstanou nebo naopak scházejí.
Dohoda ve dvou předchází odpovědi ostatním
Jednou vyřčené ano dokáže zkomplikovat rozhovor doma. Ten, kdo už slíbil návštěvu, ji nechce rušit. Druhému připadá, že může ovlivnit jen podrobnosti hotového rozhodnutí. Lepší představa často vzniká, když si v páru nejdřív ujasní, které části svátků chtějí sdílet s rodinami a kde chtějí prostor jen pro sebe. Teprve potom se z představy stává příslib, na který můžou ostatní spoléhat.
Ne každému se dá vyhovět. To může být líto i lidem, kteří se jinak dokážou dobře domluvit. Ať už bude kapr letos na jednom stole nebo na dvou, vedle tradice zůstává i otázka, jestli jste k té podobě Vánoc mohli dojít společně.
