Velké vysvětlení už proběhlo. Oba vědí, že došlo k porušení dohody, a u stolu několikrát zaznělo, že se to nesmí opakovat. O týden později ale jeden zapomene napsat zprávu, kterou slíbil, a druhému se znovu propadne pocit jistoty. Slovo důvěra se po takové zkušenosti často netýká velkého slibu. Ukazuje se v úplně obyčejných věcech, u kterých dřív skoro nebyla vidět.
Důvěryhodnost se dá pozorovat v čase
Pro člověka, který porušil dohodu, může být důležité uznat dopad vlastního jednání. Těžko pomůže, když bude zraněnému opakovaně vysvětlovat, že už je na čase přestat o tom mluvit. Zároveň se skutečná změna nedá doložit jediným dlouhým rozhovorem. Něco začne být vidět až v tom, jak člověk zachází s informacemi a závazky v dalších dnech. Třeba zda mluví přímo i o věci, která by se mu dřív snadněji zatajila.
Důležitá bývá spolehlivost v konkrétních oblastech. Obecný slib „budu jiný“ má odlišnou váhu než jasná dohoda o tom, jak se bude řešit další kontakt s někým, koho se zranění týkalo. Ani velmi konkrétní dohoda ovšem nezaručí, že pocit jistoty okamžitě přijde. O tom druhý člověk nerozhodne jen silou vůle. K obavám druhého někdy stačí přistupovat pozorně i v běžném hovoru, který původně neměl být znovu o nevěře.
Nová dohoda se musí vejít i do běžného života
Někomu pomůže na určitou dobu větší otevřenost. Má smysl vědět, k čemu skutečně slouží, jaké má hranice a zda je dobrovolná. Nekonečné prověřování telefonu a každého pohybu přináší jiný druh vztahu, v němž se často jen střídá úleva a další pochybnost. Otevřenost také sama o sobě nedokazuje, že lidé už mohou spoléhat na dodržování závazků.
Obnovu důvěry si nemusí přát oba. Pokud se pro ni rozhodnou, výsledek pořád zůstává otevřený. Nějakou část odpovědi pak přinášejí menší, opakované okamžiky, kdy se člověk na něco spolehne a nemusí později zjišťovat, že to bylo jinak.
