Rodiče se shodnou, že na Štědrý den udělají všechno tak, jak byli zvyklí. Vzápětí si uvědomí, že obě domácnosti chtějí stejnou hodinu na večeři a stejný okamžik, kdy dítě přijde ke stromečku. Na Vánocích se rychle ukáže, kolik věcí v rodině dřív drželo pohromadě právě díky jednomu místu a jednomu večeru. Po rozchodu se z jedné tradice může stát několik různých přání.
Co z Vánoc má pro dítě největší význam
Dítě může chtít dál zdobit stejné perníčky nebo vědět, jestli navštíví babičku, která bydlí o dvě ulice vedle. Čas večeře přitom může víc trápit dospělé než jeho. Zkusit porozumět důležitým detailům neznamená nechat dítě rozhodovat mezi rodiči. Znamená to zajímat se o to, co by mu v novém uspořádání chybělo a co se dá zachovat bez zbytečného přejíždění nebo sporu.
I dospělí mohou něco silně postrádat. Představa, že dítě poprvé neuvidí ve chvíli rozbalování dárků, může bolet, i když se jinak s druhým rodičem domlouvají dobře. Čas bez dítěte je jejich vlastní ztráta a zaslouží si jinou podporu než vyjednávání o tom, kdo dostane hezčí část večera.
Část napětí může vzniknout i proto, že širší rodina stále počítá s průběhem, který už nikdo nemůže zaručit.
Dvě domácnosti nemusí dělat totéž
Nový zvyk může vzniknout i nenápadně. Jeden den se jde na procházku za světly, druhý se peče něco, co si rodina dřív vůbec neuměla představit na vánočním stole. Známý rituál nemusí zmizet. Může dostat jiný čas nebo menší podobu. Když dítě předem ví, kde bude a kdo tam přijde, může přestat tolik hlídat, co bude po skončení jedné oslavy.
První rok po rozchodu bývá každá sváteční změna vidět. S odstupem se může ukázat, že některé věci v rodině dostaly místo, přestože v prvním prosinci působily provizorně. O svátcích má cenu nechat volnou i chvíli, kdy se nikdo nestěhuje mezi domácnostmi a nikomu nic nedokazuje. Někdy si děti z takového večera zapamatují právě to, že si mohly v klidu dohrát hru.
