Jedna část rodiny v sobotu vstává brzy a chodí pro čerstvé rohlíky. Druhá považuje za nejlepší část týdne pomalé ráno v pyžamu. Když se poprvé probudíte v jednom bytě, může být z obyčejné snídaně spor o to, co bude odteď doma normální. Dřívější zvyky totiž znamenají mnohem víc než způsob, jakým se dostává jídlo na stůl.
Starý zvyk může dítěti připomínat, co ještě nezmizelo
Některé děti se v nové domácnosti nejvíc drží věcí, které jdou opakovat. Nedělní pohádky, čaje ve stejném hrnku nebo zvláštní trasy na procházku. Pokud dospělí rychle prosazují úplně nový program, dítě může změnu slyšet jako zprávu, že o svou dřívější rodinu přišlo i v těch nejmenších věcech. U dospělých zase může být za obhajobou rohlíků potřeba získat kus místa v domácnosti, kde se zatím hodně věcí dělá podle někoho jiného.
Nemusí se rozhodnout, který zvyk bude jediný. Jednou je možné jít ráno společně ven a jindy dopřát druhým pomalejší začátek. Některé věci mohou zůstat mezi rodičem a dítětem, protože mají právě v tomto vztahu význam. Jiným se časem najde místo pro všechny, kdo o ně stojí.
Někdy stejný zvyk potřebuje každý z jiného důvodu, který se dá pojmenovat až v rozhovoru.
Nové rituály často vznikají mimo plán
Rodina si může schválně naplánovat slavnostní neděli a nakonec nejraději vzpomínat na to, jak v pátek hledala ztracenou rukavici a cestou domů se zastavila na palačinku. Taková událost začne získávat význam teprve tím, že se k ní lidé chtějí vracet. Výhodou je, že nikdo nemusí vysvětlovat, jak se to dělalo předtím. Všichni poznávají nový zvyk současně.
Při hledání společného rytmu pomáhá odlišit to, co opravdu potřebuje pravidlo, od toho, co může nějakou dobu zůstat otevřené. Domácnost musí vědět, kdo vyzvedne dítě a kdy se odchází do školy. Se sobotní snídaní může být více prostoru. Třeba nakonec každý druhý týden někdo přinese rohlíky a zbytek na ně počká v pyžamu. Bude to způsob, který doma vznikl časem, protože se v něm lidé našli.
