V sobotu dopoledne si užíváš, že nikdo nic nechce. Přečteš kus knihy, zajdeš na trh a dáš si kávu, aniž se musíš komukoli přizpůsobit. Večer bys chtěl někomu povědět, co se ti přes den přihodilo, a zjistíš, že nemáš komu zavolat. Na stejný počet lidí v bytě se tak dá během jediného dne dívat dvěma způsoby.
Samota, izolace a osamělost
Světová zdravotnická organizace rozlišuje sociální izolaci jako stav omezených kontaktů a osamělost jako tíživý pocit, když člověku chybí vztahy, které potřebuje. Lidé si mohou vybrat dost času o samotě a přitom vědět, na koho se obrátit. Jiný člověk naopak mezi lidmi tráví značnou část dne, ale nemá s kým sdílet věci, na kterých mu záleží. Sčítání návštěv nebo zpráv samo o sobě jeho prožitek nevysvětlí.
Pro někoho znamená dobrý kontakt, že ho druzí přiberou mezi sebe. Pro jiného je důležitější jeden důvěrný člověk. Někdy může chybět i praktická jistota, že v případě nemoci někdo vyzvedne léky nebo pomůže s nákupem. Tyto potřeby nejsou totožné a jeden typ vztahu nedokáže splnit všechny automaticky.
Záleží i na tom, kolik volby máš
Dobrovolná samota často přináší klid právě proto, že si ji lze vybrat a kdykoli z ní vystoupit. Když příležitost ke kontaktu chybí kvůli nemoci, vzdálenosti nebo penězům, stejný volný večer může působit tíživě. Někdy pomůže blízký vztah, jindy dostupnější doprava nebo místo, kam se dá bezpečně vracet. Odpověď se liší podle toho, co člověku skutečně brání v kontaktu.
Při delší osamělosti může mít místo rozhovor s někým důvěryhodným nebo odborná podpora, zejména pokud se přidávají jiné potíže. Důležité je umět rozlišit, co člověku chybí. I sobota plná vytouženého klidu může končit přáním, aby měl s kým sdílet jednu obyčejnou událost. Tohle přání nijak neubírá na tom, že dopoledne se mu samotnému žilo dobře.
