V samoobsluze si člověk všímá, jak rychle ubývá fronta a kolik lidí stojí mezi ním a dveřmi. V kině přemýšlí, co by dělal, kdyby mu uprostřed řady začalo být zle. Cestu vlakem nakonec raději odloží. Pro ostatní jsou to tři různé činnosti. V agorafobii je může spojovat obava, že v nesnázích nepůjde snadno odejít nebo získat pomoc.
Strach se může rozšiřovat po malých krocích
Agorafobie může zahrnovat obavy z veřejné dopravy, davů, uzavřených prostor nebo pobytu venku bez doprovodu. Záleží na tom, čeho se člověk v dané situaci bojí. Stejný obchod může být ráno skoro prázdný a snesitelný, odpoledne v něm dlouhá fronta představuje velkou překážku. Obtíže se někdy vyskytují společně s panickými atakami. Obavu může ale vyvolávat i představa jiných nepříjemných či zneschopňujících příznaků.
Vyhnout se obávané situaci přináší v daném okamžiku úlevu. V delším čase může přibývat míst, kam už je obtížné se vydat. Člověk možná nakupuje v jediném obchodě, ruší návštěvy nebo plánuje každou cestu kolem časů, kdy je provoz menší. Na mapě se nic nezměnilo. Možnosti se mu přesto mohou výrazně zúžit.
Doprovod pomáhá a současně ukazuje rozsah potíží
Přítomnost blízkého může znamenat, že člověk cestu vůbec podnikne. Občas to okolí chápe jako důkaz, že když to šlo jednou, půjde to kdykoli. Podstatné ovšem může být právě to, že na cestě nebyl sám a věděl, kdo mu v případě potřeby pomůže. Pokud se běžná cesta bez doprovodu dlouhodobě stává nepředstavitelnou, je to informace o dopadu potíží a dobrý předmět pro odborný rozhovor.
Při posouzení se mluví o konkrétních situacích, o obavách i o tom, jak člověk přizpůsobuje svůj den. Odborná péče může vycházet z toho, co je pro něj skutečně důležité. Třeba nechce trávit sobotu na přeplněném náměstí. Chtěl by ale znovu sám navštívit kamaráda na druhém konci města. I tohle přání pomáhá pochopit, jak se jeho svět změnil.
