Dospívající říká, že je v pohodě. Přitom už několik týdnů nechodí na trénink, odkládá setkání a spí v úplně jinou dobu než dřív. Někdo v rodině v tom vidí běžnou potřebu být sám, jiný má čím dál větší strach. Ani jedna reakce nemusí sama vystihnout situaci. Hodně záleží na tom, co se skutečně změnilo a jak to prožívá on sám.
Srovnání s tím, jak mu bylo dřív, dává větší smysl
Dospívání s sebou nese proměny zájmů, vztahů i spánkového rytmu. Odchod z kroužku třeba znamená, že chce člověk zkusit něco jiného nebo už si nerozumí s trenérem. Významnější je, když se postupně mění několik oblastí najednou a potíže dlouho nepovolují. Při depresi se může vedle smutku objevovat podrážděnost, menší zájem, únava nebo změny v soustředění. Žádný z těchto znaků sám o sobě příčinu neurčuje.
Někdo doma dlouho mlčí, protože nechce rodinu zatížit. Jiný se teprve snaží najít slova a „v pohodě“ použije jako nejsnazší odpověď. Je také možné, že má na situaci jiný názor než rodiče. Obě perspektivy mají hodnotu. Dospělý může popsat, čeho si všímá, mladý člověk může vysvětlit, co pro něj zůstalo skryté.
Odborné posouzení dává prostor víc hlasům
Pediatr nebo odborník na duševní zdraví může zjišťovat, jak se dospívajícímu daří doma, ve škole a mezi vrstevníky, včetně případné šikany nebo jiných náročných okolností. Důležitý je přímý rozhovor s mladým člověkem, přiměřeně jeho věku a potřebám soukromí. Odborníka zajímá také bezpečí. Při bezprostředním ohrožení života má přednost okamžitá krizová či zdravotnická pomoc.
Při přetrvávajícím zhoršení má smysl nespoléhat jen na to, zda dospívající sám použije slovo deprese. Jeho věta může být pravdivá pro jeden okamžik a nepostačovat pro popis celého měsíce. Stejně tak rodičův strach sám nerozhodne. Užitečné bývá dát těm různým zkušenostem místo a hledat, co mladý člověk potřebuje, aby se mohlo něco změnit.
