Na parkovišti někdo prudce zabrzdí. Jeden člověk v tom zvuku pozná připomínku nehody a vybaví se mu obraz auta. Jiného na chvíli zaplaví velmi silný dojem, že je zase přímo v ohrožení, přestože stojí jinde a událost už skončila. I nepříjemná vzpomínka může být velmi živá. U flashbacku je podstatné hlavně to, jak moc má zážitek charakter něčeho, co se děje právě teď.
Pocit přítomnosti může mít různou sílu
Při běžném vybavování minulosti obvykle víme, že si na něco vzpomínáme, i když nás to bolí nebo se na chvíli rozrušíme. Znovuprožívání může být jiné. Zvuk, pach nebo pohled někdy přinesou obraz, tělesný pocit či emoci s velkou naléhavostí. Někdo přitom částečně vnímá okolí. Jindy je pocit návratu do situace tak silný, že člověk na okamžik hůř rozlišuje, co právě probíhá kolem něj.
Flashback patří mezi možné projevy posttraumatické stresové poruchy, není ale jedinou podobou znovuprožívání ani samostatným důkazem diagnózy. Podobně tělesný úlek při hlasitém zvuku ještě neukazuje, co všechno se člověku děje. Odborníka zajímá mimo jiné vztah k těžké události, další obtíže, časový průběh a to, jak dlouho je člověk po takovém zážitku rozrušený.
O zážitku se dá mluvit i bez úplného vyprávění
Může být těžké popsat, co se stalo, zvlášť když si člověk pamatuje především smyslový detail nebo velkou tíseň. Pro začátek odborného rozhovoru může být užitečné vědět, kde zrovna byl, co se mu zdálo, že se děje, a za jak dlouho se zorientoval. Není přitom potřeba hledat přesný termín nebo si detailně vybavit celý děj.
Pokud se zkušenost opakuje, zhoršuje fungování nebo je natolik silná, že člověk ztrácí orientaci, zaslouží si odborné posouzení. Znalost slova flashback může pomoct zkušenost přibližně pojmenovat. Větší význam ale má vyprávění o rozdílu mezi tím, co si člověk v klidné chvíli pamatuje, a tím, co mu v určitém okamžiku připadá nezvykle blízko.
