Poradce celý den poslouchá lidi, kteří mluví o ohrožení a ztrátě. Po směně už není v práci, ale doma mu v hlavě zůstávají konkrétní slova a večer se hůř uklidňuje. Kolega ze stejného týmu je také vyčerpaný, jen hlavně z množství případů a z toho, že dlouho chybí lidé. Zvenčí oba vypadají unaveně. Jejich zkušenosti se přitom mohou lišit v tom, co se po odchodu z práce vrací.
Na cizí události může člověk reagovat vlastním prožitkem
Druhotná traumatizace označuje potíže, které se mohou objevit při opakovaném kontaktu s traumatickými zkušenostmi jiných lidí, například v krizové pomoci, zdravotnictví nebo sociálních službách. Někdo si nechtěně vybavuje znepokojivé detaily. Jiný se stává ostražitější nebo se mu některé rozhovory těžko oddělují od vlastního života. Termín sám neurčuje, že má člověk konkrétní diagnózu. Pomáhá zaměřit pozornost k obsahu a povaze práce.
Pracovní vyčerpání může vznikat i bez kontaktu s takovými událostmi. Může souviset s dlouhodobým pracovním přetížením, omezenou podporou nebo pocitem, že úsilí nikam nevede. U pomáhajícího člověka se více druhů zátěže může potkat najednou. Při posouzení je užitečné vědět, zda potíže nejvíc souvisejí se směnami a objemem práce, nebo se do života opakovaně vracejí určité příběhy a zážitky.
Pracoviště ovlivňuje, co lidé musí zpracovávat sami
Možnost pravidelné kvalitní supervize, dostupnost kolegů a způsob rozdělování zátěže mohou ovlivnit, kolik náročných situací nese pracovník bez podpory. Záleží také na tom, zda lze o potížích mluvit, aniž by se braly jako známka profesní slabosti. Vedle změn podmínek může mít místo individuální odborná pomoc, pokud potíže přetrvávají nebo se šíří do jiných oblastí života.
Vlastní reakce pracovníka neznamená, že jeho pozornost k druhým byla chybná. Opakovaný kontakt s těžkými událostmi má určitý dopad a část lze ovlivnit na úrovni týmu. Po směně se může ukázat, že člověk nepotřebuje jen vypnout pracovní telefon. Potřebuje i vědět, že na to, co během směny vyslechl, nezůstává sám.
