Ve zprávě o vypjaté události se někdy hned v prvním odstavci objeví slovo schizofrenie. O tom, jak dotyčný běžně žije, už se čtenář nedozví nic. Podobných zpráv přitom člověk za rok přečte několik, zatímco s vyprávěním o práci, rodině nebo zotavování lidí s touto diagnózou se potkává málokdy. Výsledný dojem může mít překvapivě málo společného s lidmi, na které se potom přenáší.
Jeden výraz ve zprávě nevypráví celý život
Schizofrenie může výrazně ovlivnit vnímání, myšlení i každodenní fungování. U různých lidí má odlišný průběh a jejich potřeby se mohou měnit. V určitých obdobích je potřeba intenzivnější podpora, jindy člověk sám rozhoduje o běžných věcech, pracuje nebo studuje a jeho okolí nemusí o diagnóze nic vědět. Ani pro zdravotníka není označení samo úplným popisem člověka. Zajímají ho jeho obtíže i cíle, vztahy a podmínky, ve kterých žije.
V médiích je běžné, že prostor dostanou mimořádné události. Když se ale diagnóza opakuje právě v souvislosti s krizemi, může snadno vzniknout představa, že vysvětluje vše, co se stalo. Z jednoho zdravotního údaje přitom nelze usuzovat na povahu člověka ani předvídat, jak se bude chovat v konkrétní situaci.
Předsudek se projeví při obyčejné domluvě
Stigma není jen způsob, jakým se o lidech mluví ve zprávách. Může ovlivnit, zda dostanou prostor pro vlastní rozhodování, jestli se cítí bezpečně při hledání práce nebo zda se svěří s obtížemi. Rozhodnutí, kdy o své diagnóze mluvit, je pak spojeno i s obavou, jak rychle ostatní zapomenou na všechno, co o člověku věděli už předtím.
Lidské vyprávění může přitom ukázat i obtížné zkušenosti, které do zprávy o jedné události vůbec nevstoupí. Třeba únavné vysvětlování, proč je člověk při určité činnosti pomalejší, nebo to, jak mu pomohlo najít srozumitelnou péči.
Zpráva někdy uvede zdravotní stav jako důležitou součást události. Pro úplnější porozumění tomu, co schizofrenie znamená v životě, je ale potřeba slyšet i lidi v době, kdy se nic mimořádného neděje a řeší třeba úplně stejnou pondělní cestu do práce jako ostatní.
