Někdy se po dlouhém období trápení objeví pocit, že už člověk nechce být na světě. Jindy přijdou sebevražedné myšlenky nečekaně a člověk sám neví, jak o nich mluvit. Pokud jsi právě teď v bezprostředním ohrožení nebo už sis ublížil, zavolej v Česku zdravotnickou záchrannou službu na 155 nebo tísňovou linku 112. Můžeš také říct někomu poblíž, aby zavolal s tebou.
Jak se liší pomoc teď a pomoc na další dny
Při akutním ohrožení patří na první místo spojení s tísňovou službou. Operátor potřebuje hlavně vědět, kde jsi a co se právě děje. Pokud se v rozhovoru těžko hledají slova, už věta „Mám obavu, že si ublížím“ poskytuje důležitou informaci. Není třeba předem vysvětlit celý život ani přijít na to, proč je situace dnes horší než včera.
Krizové centrum nebo krizová linka mohou nabídnout rozhovor, pokud se objeví sebevražedné myšlenky a situaci je potřeba probrat ještě dnes. České kontakty podle věku a místa uvádí Síť pomoci Národního ústavu duševního zdraví. Pro další péči může být důležitý praktický lékař, psychiatr nebo jiný odborník na duševní zdraví. Termín v budoucnu a dostupná podpora v akutní chvíli řeší dvě různé potřeby. Při bezprostředním nebezpečí je na místě tísňová služba.
V rozhovoru se dá začít jednou pravdivou větou
Někdy je možné říct blízkému člověku jen tolik, že se bojíš zůstat teď sám a potřebuješ pomoc najít další kontakt. Takový rozhovor nemusí mít hned jasný závěr. Může stačit, že se část zátěže na chvíli přesune i k někomu jinému a že se podaří spojit s péčí, která má prostor zhodnotit situaci.
Při silné tísni se může během dne střídat úleva s návratem nebezpečných myšlenek. O tom, co člověk potřebuje právě teď, je možné mluvit při každém zhoršení. Dřívější chvíle klidu nevylučuje současnou naléhavost.
To, že v silné tísni nevidíš, co by se dalo změnit, může dělat žádost o pomoc obzvlášť těžkou. K prvnímu hovoru stačí popsat, co se děje právě teď, a co nejjasněji říct, pokud máš obavu o své bezpečí.
