Kamarád ti řekne, že přemýšlí o sebevraždě. Možná tě napadne rychle ho uklidnit, možná se bojíš, že přímá otázka ještě přitíží. Přiznání ale stojí za to vzít vážně a dát mu čas, aby popsal, co prožívá. Pokud už si ublížil nebo hrozí, že si ublíží bezprostředně, volej v Česku zdravotnickou záchrannou službu na 155 nebo tísňovou linku 112.
Jasná otázka může ulehčit první rozhovor
Národní ústav duševního zdraví doporučuje ptát se přímo a klidně. Přímá otázka na sebevražedné myšlenky je cestou, jak si ujasnit, o čem spolu mluvíte. Může znít obyčejně, třeba „Máš teď myšlenky na sebevraždu?“ nebo „Bojíš se, že si dnes můžeš ublížit?“ Jestli dotyčný odpoví, je důležité mu dát prostor dokončit větu a vyhnout se rychlému přemlouvání či srovnávání s potížemi druhých.
Pomáhá dát najevo, že ti na něm záleží. Zároveň není potřeba slibovat úplné utajení, pokud se bojíš o jeho bezpečí. Je možné otevřeně říct, že v takové situaci budete potřebovat přivolat další pomoc. V akutním ohrožení volej tísňovou službu a řiď se pokyny operátora. Pokud je to pro tebe bezpečné, můžeš zůstat nablízku, zatímco pomoc přichází.
Podpora nekončí tím, že jeden člověk vydrží všechno sám
Když situace právě není bezprostředně nebezpečná, můžeš nabídnout, že společně vyhledáte krizovou službu nebo se domluvíte, kdo další důvěryhodný se může zapojit. České možnosti uvádí síť pomoci NUDZ. V dalších dnech může mít cenu krátce se ozvat a zjistit, zda se podařilo péči navázat. Nemusíš přitom rozhodovat o diagnóze nebo přebírat roli člověka, který situaci zvládne sám.
Pokud spolu mluvíte na dálku a bojíš se o bezprostřední bezpečí, je pro operátora užitečné vědět, kde se dotyčný nachází. Můžeš zároveň říct, které údaje máš jisté a co jen odhaduješ.
Je přirozené, že tě takový rozhovor zasáhne také. Vlastní podporu můžeš hledat u odborné služby nebo důvěryhodného člověka a přitom sdílet jen tolik soukromých detailů, kolik je potřeba. Péče o bezpečí blízkého může začít u tebe, ale má být možné do ní zapojit i další lidi.
