Při první návštěvě se ti s terapeutkou mluví snadno. Když přijde řeč na to, proč se už poněkolikáté omlouváš za vlastní potřeby, začneš být opatrnější. Je sympatická, ale dokážeš jí říct i to, že její poznámka ti vůbec nesedla? Důvěru v terapii někdy vystihuje právě tahle méně pohodlná chvíle.
Tři vrstvy pracovního spojenectví
Odborníci mluví o terapeutické alianci, tedy o pracovním vztahu mezi klientem a terapeutem. V často používaném pojetí má tři části. Oba si přibližně rozumějí v tom, čeho chtějí dosáhnout, mají společnou představu o způsobu práce a vzniká mezi nimi vztah, v němž je možné postupovat otevřeně. Každá z těchto částí se může vyvíjet vlastním tempem.
Pocit blízkosti se může dostavit rychle, ale člověk si přesto není jistý, k čemu setkávání směřuje. Jindy je práce velmi srozumitelná, jen bude chvíli trvat, než se klient odváží mluvit o něčem, kvůli čemu se v minulosti cítil posuzovaný. Obě situace nabízejí téma k rozhovoru. Kvalitu spolupráce může lépe ukázat způsob, jakým terapeut reaguje na nejistotu, než dojem z jednoho dobře vedeného setkání.
Význam mají i zdánlivé maličkosti. Terapeut dodržuje domluvené časy, vysvětlí změnu pravidel a umí připustit, že se v něčem zmýlil. Tím vznikají opakovatelné zkušenosti, o které se klient může opřít.
Důvěra se ukazuje v zacházení s nesouhlasem
V praxi může vypadat docela nenápadně. Když nesouhlasíš, terapeut ti nechá prostor vysvětlit proč. Když nechceš odpovědět, zajímá ho, jak se dá pokračovat bezpečně. A pokud potřebuješ vědět, za jakých podmínek může někdo získat informace ze sezení, dokáže pravidla pojmenovat srozumitelně.
Výzkum popisuje souvislost mezi terapeutickou aliancí a výsledky psychoterapie. Z toho ale nelze odvodit výsledek konkrétní spolupráce ani posoudit celý vztah po pěti minutách. Možná výstižnější je pozorovat, jestli s každým dalším setkáním přibývá míst, o kterých se dá mluvit. A jestli lze říct, že si s něčím nevíš rady, aniž se kvůli tomu musíš obhajovat.
