Terapie bývala každou středu. Po čase sis všiml, že poslední dvě návštěvy sis spíš užíval jako klidnou hodinu než jako místo, kde potřebuješ s něčím pracovat. Nebo přijde stěhování a stejné rozhodnutí musíš udělat mnohem dřív, než jsi chtěl. Poslední sezení může v obou případech dát závěru tvar.
Jak se pozná, že se blíží konec
Někdy je počet setkání domluvený předem a rozhovor o závěru patří ke stanovenému termínu. Jindy se postupně ukáže, že člověk dosáhl toho, kvůli čemu přišel, nebo že teď potřebuje jiný druh podpory. Důvody mohou být i praktické. Změní se rozpočet, dostupnost nebo místo, kde člověk žije. O ukončení je možné mluvit i bez pocitu, že všemu musí být v životě konečně dobře.
Pokud konec přichází náhle, třeba kvůli odchodu terapeuta z pracoviště, důležité je získat srozumitelnou informaci o časovém rámci a případné návaznosti péče. Jestli máte možnost domluvit poslední rozhovor, bývá užitečné vědět, jestli bude sloužit ohlédnutí, předání praktických informací nebo obojímu.
Ukončení může být také pozvolné. Někdo potřebuje nejdřív delší rozestupy mezi setkáními a teprve potom se rozhodne, zda chce skončit.
Co si lidé mohou na závěr říct
Někdo se chce vrátit ke konkrétní chvíli, kdy si v běžném životě poprvé všiml změny. Jiný potřebuje mluvit o věcech, které zůstaly otevřené, a o tom, kde by hledal další podporu. Užitečné může být i projít, zda je v budoucnu možné se na stejné místo obrátit a jak by se domlouval případný návrat.
Loučení může vyvolat úlevu i smutek. Terapie má svůj čas a mezi dvěma lidmi při ní může vzniknout důležitý vztah. Ani dobře připravené ukončení proto nemusí proběhnout s pocitem hotové práce a jasného výsledku. V posledním rozhovoru někdy stačí pojmenovat, co se podařilo, co ještě ne a jak chce člověk s tímto rozdílem dál žít. Tím může skončit společné setkávání, i když to, co se v něm začalo měnit, bude doznívat déle.
