Přijde zpráva, po které se člověk nedokáže vrátit k tomu, co zrovna dělal. Slyší jen poslední dvě věty, neví, komu má zavolat, a večer je ještě daleko. V takové chvíli se o pomoc někdy žádá těžko právě proto, že nejde souvisle vysvětlit celý příběh. Krizová intervence má začít u toho, co je potřeba zvládnout teď.
Co se řeší v prvním rozhovoru
Pracovník krizové služby se může ptát, co se stalo, zda je člověk v bezpečí, jestli je někdo nablízku a co je v tu chvíli nejvíc zatěžující. Rozhovor může pomoct zorientovat se, ujasnit si dostupnou oporu a najít návaznou službu. Někdy je potřeba nejprve vyslovit obyčejnou otázku, co se bude dít během příští hodiny a kdo v ní bude k dispozici.
Člověk nemusí mít připravený souvislý popis toho, co prožil. Na lince může začít třeba větou „Stalo se něco, co mě úplně rozhodilo, a nevím, co mám dělat do večera.“ Při osobním kontaktu bude pracovník postupovat podle možností centra a podle potřeb člověka. Některá centra poskytují i zdravotní péči, jiné služby mají poradenský nebo sociální rámec.
Po skončení rozhovoru může být užitečné mít jasno, komu se člověk ozve, pokud se situace zhorší.
Jak se liší rychlá pomoc a další péče
Telefonická krizová linka může být rychle dostupná a pomoci promyslet první chvíle nebo najít vhodný kontakt. Osobní krizové centrum může nabídnout vyšetření či jinou podporu podle svého zaměření. Dlouhodobější péče se někdy domlouvá až potom, co přejde nejprudší část krize. Jedno setkání nemusí obsáhnout vše, co po události přijde.
V Česku je pro dospělé dostupná Linka první psychické pomoci na čísle 116 123. Při bezprostředním ohrožení života nebo zdraví je na místě tísňové volání 155 nebo 112. Místní služby a jejich podmínky se dají najít v ověřených rozcestnících. Účel krizové intervence je prostý. Člověk nemusí zůstat bez podpory jen proto, že zatím nemá slova pro to, co všechno se mu právě děje.
