Člověk odmítá jedno pozvání za druhým a říká si, že mezi přátele zase začne chodit, až se nebude tolik bát. Přátelství je pro něj pořád důležité. Jenže podmínka „až strach zmizí“ může zůstat nesplněná velmi dlouho. Terapie přijetí a odhodlání, známá jako ACT, se zabývá mimo jiné tím, co se děje v prostoru mezi nepříjemným pocitem a tím, na čem člověku záleží.
Jak se v ACT mluví o hodnotách
Hodnota je v tomto přístupu spíš směr než úkol, který lze jednou odškrtnout. „Přihlásit se do kurzu“ může být konkrétní cíl. „Učit se věcem, které mě zajímají“ je širší směr a může mít víc podob. Při rozhovoru se člověk může ptát, jestli jeho činnosti odpovídají tomu, co sám považuje za důležité, nebo hlavně představám, které převzal od okolí.
Hodnoty někdy přicházejí do napětí. Člověk může chtít být blízko rodině a zároveň potřebovat čas pro sebe. ACT neslibuje, že z takového střetu vznikne jednoduchá volba. Může pomoci lépe porozumět tomu, co se při rozhodování ozývá a co v situaci vůbec přichází v úvahu.
Přijetí vlastního prožitku má hranice
Psychologická flexibilita v ACT znamená mimo jiné možnost zůstat v kontaktu s tím, co se právě děje, a podle okolností pokračovat nebo změnit směr. Člověk může uznat, že je mu úzko, a přitom se nemusí rozhodovat jen podle naléhavosti toho pocitu. Může ale také zjistit, že potřebuje oporu nebo změnu v podmínkách kolem sebe.
Přijetí prožitku nevyžaduje souhlas se špatným zacházením. Někdo může přijmout, že ho rozhovor s vedoucím děsí, a zároveň zvažovat, jak se vůči nespravedlivému jednání vymezit. V terapii se tyto věci dají rozlišit. V běžném životě se posun nemusí poznat tak, že nepříjemný pocit zmizí. Někdy je vidět ve chvíli, kdy člověk zjistí, že kromě obavy má před sebou také několik možných cest a umí rozpoznat, která z nich mu dává smysl.
