„Mně připadá, že už se mnou nechceš mluvit.“ Druhý odpoví, že si potřebuje jen na chvíli odpočinout, a odejde. Za pár minut první začne naléhat ještě víc. Zvenčí je vidět spor o rozhovor. Uvnitř si oba mohou klást otázku, jestli se na druhého v těžké chvíli dá spolehnout. Právě tam často míří párová terapie zaměřená na emoce.
Co odborník sleduje v opakujícím se sporu
Párový model spojovaný se Sue Johnsonovou využívá teorii citové vazby. Terapeut se zajímá o opakující se sled reakcí a o to, jak se v něm projevuje nejistota ohledně blízkosti nebo podpory. Jeden může naléhat, protože se bojí dalšího vzdálení. Druhý se stahuje, protože má pocit, že v rozhovoru zase selže. Význam reakce se má v terapii zjišťovat s oběma lidmi, ne odhadnout podle jedné hádky.
Pod stejným chováním se mohou skrývat odlišné pocity. Věta „Stejně ti na mně nezáleží“ může zakrýt smutek nebo obavu z odmítnutí. Odchod z místnosti může znamenat strach z dalšího konfliktu nebo skutečnou potřebu bezpečí. Proto má význam odborné posouzení situace, včetně toho, zda oba mohou mluvit svobodně a bez obavy z odvety.
Jak se o pocitech mluví mezi partnery
V rámci sezení může terapeut pomoci zpomalit rozhovor a přeložit neurčitou výčitku do konkrétnějšího sdělení. Partneři pak mají možnost slyšet, co se v druhém děje, dřív než naskočí jejich obvyklá reakce. Práce se netýká jen toho, jak dobře zní jedna věta. Zajímá ji, zda si lidé mohou v obtížné chvíli vytvořit jinou zkušenost s přítomností toho druhého.
Zkratka EFT se používá i v dalších zážitkových směrech. V tomto párovém pojetí, často označovaném EFCT, je v popředí citová vazba a dění mezi dvěma lidmi. Metaanalýzy podporují využití u některých párů se vztahovými obtížemi, nenabízejí však předpověď pro každé manželství. Pro konkrétní dvojici může být první důležitou informací, zda dokáže ten opakující se kruh vůbec společně rozpoznat a přitom se cítit bezpečně.
