Pár se objedná kvůli hádkám o peníze. Na úvod je překvapí, že terapeut chce vědět také to, kdy si naposledy spolu příjemně povídali nebo co jeden o současném životě druhého vlastně ví. V Gottmanově přístupu má velkou roli posouzení více oblastí vztahu. Dává to smysl, protože vzájemná blízkost se obvykle neskládá jen z toho, jak dobře lidé zvládají spor.
Jak vypadá zmapování vztahu
Práce může začít společným rozhovorem, doplněným podle modelu o individuální rozhovory a dotazníky. Pozornost dostává každodenní přátelství, pocit důvěry, způsoby řešení neshod i to, jak si partneři představují budoucnost. Terapeut s párem vyhodnocuje, kterým oblastem má smysl se věnovat. Jeden člověk si může přát především klidnější rozhovory o rozpočtu, druhý chce znovu zažívat zájem v obyčejných chvílích.
Při další práci se může řešit průběh konkrétního konfliktu. Kdy se z rozhovoru o výdaji stala hádka o spolehlivosti? Pokusil se někdo situaci zklidnit a jak na to druhý reagoval? Smyslem není přiřadit každé větě známku. Jde o to zachytit, co se v rozhovorech opakuje a které části mohou partneři s odbornou pomocí dělat jinak.
Co říká výzkum a co se z něj nedá slíbit
John Gottman a jeho kolegové dlouhodobě zkoumali, jak spolu páry jednají. Pozorování vztahového chování a ověřování konkrétní terapeutické metody ale odpovídají na různé otázky. Jeden druh výzkumu může popsat, co se u párů opakuje. Druhý se musí ptát, zda určitý postup vede ke změně v porovnání s jinými možnostmi a zda výsledky přetrvávají.
Současné nezávislé přehledy nacházejí pro Gottmanův model určitou podporu a zároveň upozorňují na omezení výzkumu párových terapií. Pro konkrétní dvojici zůstává důležité, jak se při úvodním posouzení pojmenuje bezpečí, její cíle a očekávání. U lidí, kteří přišli kvůli penězům, může být přínosem už přesnější pochopení, proč se u jednoho nákupu pokaždé rozehraje mnohem větší spor o to, jestli se doma mohou jeden na druhého spolehnout.
