Dospělý se dítěte zeptá, jak se má po stěhování. „Dobrý,“ odpoví dítě a podruhé už se mu o tom mluvit nechce. Při hře pak tři postavičky hledají místo, kam se přestěhují, a čtvrtá pořád čeká u původního domu. Smysl téhle hry možná souvisí se stěhováním a možná se ukáže až postupně. Pro dětského terapeuta je hra jeden ze způsobů, jak být dítěti nablízku v jazyce, který mu dává smysl.
Co terapeut dělá, i když si na první pohled jen hrají
Práce má domluvený čas, bezpečné prostředí a hranice. Terapeut se zajímá o to, jak dítě hru rozehrává a co se v ní opakuje, ale jednotlivý motiv potřebuje chápat ve větším kontextu. Sleduje také, co dítě ve vztahu k dospělému zkouší. Třeba jak zareaguje na drobný nezdar nebo co se stane, když samo určuje průběh a druhý jeho nápad skutečně respektuje.
Podle způsobu práce může odborník dítě ve hře převážně následovat nebo nabídnout téma, které se vztahuje k domluvenému cíli péče. Důležité informace získává i z rozhovorů s pečujícími a podle situace z dalších zdrojů. Chování dítěte v terapeutické místnosti se může lišit od toho, co prožívá v družině, při předávání mezi rodiči nebo doma před spaním.
Jaké místo mají rodiče
Pečující často popisují, čeho si všimli v běžném životě, a dozvídají se, jak se u dítěte průběžně hodnotí změny. Odborník s nimi domlouvá i to, co se mezi sezeními sdílí a co dítě potřebuje mít jako vlastní prostor. Domluva závisí na věku dítěte, účelu péče i jeho bezpečí.
Hraní doma může být pro dítě blízké a důležité. Odborně vedená terapie hrou k tomu přidává odborný záměr, průběžné posuzování a vyškoleného člověka, který drží hranice setkání. Především dítěti ponechává čas. Postavička u původního domu nemusí hned prozradit, proč tam zůstala.
Když dítě přichází do péče kvůli obtížím ve škole, společná domluva také pomáhá zjistit, které změny se projevují mimo místnost s hračkami.
