Scénka s kapsovými hodinkami má jednoduchou zápletku. Někdo dostane pokyn, zavře oči a publikum čeká, co udělá. Při klinické hypnóze se naproti tomu podstatná část práce odehraje ještě před soustředěním. Člověk s odborníkem mluví o cíli, průběhu a o tom, jaký druh postupu mu dává smysl.
Soustředění a sugesce
Při hypnóze člověk věnuje soustředěnou pozornost hlasu, představě nebo prožitku. Odborník může nabídnout sugesci, tedy slovní podnět vztahující se k tomu, co člověk vnímá. V práci s bolestí může jít například o způsob, jak s odborným vedením zaměřit pozornost na jiný prvek tělesného prožitku. Různí lidé na podobné vedení reagují různě a i účel postupu se mezi obory liší.
Klinický kontext znamená, že je dopředu známý cíl a člověk může průběh komentovat nebo zastavit. Výzkum sleduje konkrétní použití například u některých typů bolesti nebo při zdravotních výkonech. V každém z těchto případů záleží na srovnání, na dalších složkách péče a na tom, co autoři měřili. Obecná věta, že hypnóza pomáhá, by všechny tyto rozdíly zakryla.
Vybavená představa a spolehlivá vzpomínka
Pod vedením se mohou objevit živé představy. Podoba zážitku a míra přesvědčení o jeho pravdivosti přitom samy o sobě nezaručují, že se událost stala právě tak. Paměť ovlivňují i položené otázky a očekávání. Pokud někdo tvrdí, že pomocí hypnózy spolehlivě najde potlačenou vzpomínku a potvrdí minulou událost, směšuje prožitek s ověřením skutečnosti.
Klinická hypnóza proto může působit mnohem obyčejněji, než člověk čeká podle filmů. Něco se domluví, něco se vyzkoumá společně a prožitek se potom probere v souvislosti s tím, kvůli čemu člověk přišel. Míru důvěry v postup určuje hlavně jeho konkrétní účel a kvalifikace odborníka, který za něj odpovídá.
U dvou lidí se stejnou obtíží může mít význam rozdílný postup. Jeden se soustředí snadno na představu, druhému vyhovuje jiný způsob odborné práce.
