Vedoucí tě upozorní, že úkol přišel pozdě a tým kvůli němu nestihl důležitou věc. Jindy tě před lidmi opakovaně shazuje, zadržuje ti informace a následně se směje tomu, že něco nevíš. Obě zkušenosti mohou člověka zaskočit nebo rozčílit. Jejich povaha se ukáže hlavně v tom, k čemu jednání míří a jak dlouho se děje.
Co odlišuje kritiku od dlouhodobého ubližování
Věcná zpětná vazba se vztahuje ke konkrétnímu jednání nebo výsledku. Člověk se má možnost dozvědět, o jaký problém jde, a vyjádřit se k němu. Může být nepříjemná a přitom srozumitelná. Opakované ubližující jednání může vypadat třeba jako zesměšňování, vyčleňování z informací nebo zneužívání pracovního postavení. Často má následky i v situacích, které s původní kritikou vůbec nesouvisejí.
Český ombudsman popisuje šikanu v práci jako opakované a dlouhodobé ubližování na pracovišti. V praxi záleží i na vztahu moci. Někdo rozhoduje o směnách, přístupu k podkladům nebo o tom, čí popis události ostatní uslyší jako první. Člověk tak může mít omezený prostor zareagovat i tehdy, když přesně ví, co se mu děje.
Význam má průběh, nejen poslední věta
Jednorázový ostrý spor může být velmi nepříjemný a někdy si zaslouží samostatnou pozornost. Opakující se vzorec se ukazuje v konkrétních situacích a v tom, jak postupně mění možnosti člověka pracovat nebo se domluvit s ostatními. V individuálním posouzení záleží na okolnostech a případně i na tom, zda jednání souvisí s některým diskriminačním důvodem. Samotná nálepka nerozhodne, jaké právní či organizační možnosti připadají v úvahu.
Pro porozumění bývá přesnější mluvit o konkrétních událostech, jejich návaznosti a důsledcích. Kdo měl informace a kdo se k nim nemohl dostat? Mohl člověk na kritiku reagovat? Opakovalo se veřejné shazování i po změně výsledku? Podobné otázky pomáhají vidět pracovní vztah takový, jaký je, místo aby ho celý vysvětlila jedna nepříjemná porada.
