Ve frontě na poště se ti honí hlavou, kdy asi skončí jednání a jestli ještě stihneš vyzvednout balík jinde. Zároveň zaznamenáš, že máš vytažená ramena a při každém pípnutí čísla automaticky sevřeš mobil. Hlava je pořád plná. Přesto se tu dá ukázat, co může znamenat všímavost. Na chvíli vnímáš i to, jak právě reaguješ, vedle všech věcí, které chceš ještě stihnout.
Pozornost, která si všimne víc než úkolu
Slovem všímavost se často myslí pozornost k tomu, co se právě odehrává uvnitř člověka i kolem něj, s menší potřebou okamžitě to hodnotit. V té frontě můžeš třeba rozpoznat, že napětí stoupá dřív, než kdokoli skutečně zdrží přepážku. Myšlenka na odpoledne může klidně zůstat. Jen se k ní přidá i zkušenost, že se právě bojíš, jak celý den dopadne.
V běžném životě a v odborné péči se slovo používá v různých souvislostech. Někdo má na mysli každodenní kvalitu pozornosti, jiný konkrétní meditaci nebo ucelený program s odborným vedením. Výsledky výzkumu určitého programu nejdou automaticky přenést na každý krátký okamžik, kdy si člověk všimne vlastního dechu či myšlenky. Záleží na tom, jaká praxe byla zkoumaná a co se v ní měřilo.
Od pocitu klidu se dá pozornost oddělit
Všimnout si, že jsi netrpělivý, může být zpočátku nepříjemné. Slyšíš ruch, registruješ špatnou zprávu nebo právě zjišťuješ, že jsi unavenější, než sis do té chvíle připouštěl. Někdo takový moment vítá, jiného může zaskočit. Různá zkušenost sama o sobě neukazuje, že člověk má lepší nebo horší přístup k vlastnímu prožívání.
Popularita všímavosti někdy splývá se slibem, že člověk bude mít pokoj v hlavě bez ohledu na okolnosti. Jenže fronta se může protáhnout a po cestě stejně vznikne další komplikace. Hodnota všímavosti je často skromnější. Umožňuje přesněji si všimnout, co se v obyčejném okamžiku děje, dokonce i tehdy, když na něm vůbec nic uklidňujícího není.
