Ráno se domluvíte v chatu, kdo upraví prezentaci. Za chvíli se stejná věc probírá na videohovoru. Pak přijde jiná verze souboru, komentář pod ní a poznámka, kterou někdo poslal jen do soukromé zprávy. V šest odpoledne jsou lidé unavení, ačkoli část úkolu teprve čeká na dokončení. Práce v týmu opravdu probíhala. Jen se hodně času spotřebovalo tím, že všichni znovu hledali, kde se vlastně rozhodlo.
Různá média se hodí na různé věci
Krátká zpráva je praktická, když potřebuješ přesné číslo, odkaz nebo potvrzení času. Při složitém rozhodování ale může vzniknout dlouhá řada odpovědí, v níž každý reaguje na trochu jinou otázku. Živý rozhovor zase pomůže zachytit, kde si lidé nerozumějí, současně může spolykat čas těch, kteří u rozhodnutí vůbec nemusí být.
Během videohovoru se někdy hůř přirozeně střídá řeč a člověk soustavně sleduje výrazy několika tváří blízko před sebou. Výzkum diskutuje, zda námahu zvyšuje i pohled na vlastní obraz nebo omezenější možnost pohybu. Výchozí práce o únavě z videohovorů tyto mechanismy předložila jako vysvětlení k dalšímu zkoumání. Nelze z ní vyvodit, že stejná aplikace musí každého vyčerpávat stejně.
Ztráta orientace bývá práce navíc
Pokud všechny důležité věci vznikají na více místech, člověk průběžně kontroluje, který kanál mu mohl něco sdělit. Podobně dlouhé schůzky za sebou nechávají málo času na přechod k samostatné práci. Tato zátěž souvisí i s tím, jak si tým vykládá dostupnost, kdo vede jednání a kdo nakonec zaznamená výsledek. Rozdíl často udělá účel konkrétní domluvy, ne počet otevřených programů.
Digitální spolupráce může výrazně pomoct lidem, kteří pracují z různých míst nebo mají jiný denní režim. Ve skutečně přehledné domluvě má každá zpráva nebo schůzka svůj důvod. Když ale člověk potřebuje projít tři aplikace, aby zjistil, co už je domluvené, stojí ho práci už jen návrat k základním informacím. To je námaha, kterou počítadlo schůzek nezachytí.
