Každý pátek se vidíte. Znáš už trasu od zastávky k jeho domu a v lednici má jogurty, které jíš jen ty. Když se kamarád zeptá, jestli spolu chodíte, zadrhneš se. Vlastně nevíš, zda by stejnou věc o vás dvou řekl i člověk, který se v pátek chystá přijít.
Jméno vztahu a jeho dohody
„Jsme spolu“ může vyjadřovat náklonnost, závazek nebo jen fakt, že se vídáte pravidelně. Pro někoho už v té větě je i představa, že oba přestali hledat jinde. Jiný se může považovat za zadaného, ale čekat, že o výlučnosti musí padnout přímá dohoda. Dokud si jen domýšlíte význam slova, můžete jednat každý podle jiných pravidel a oba mít pocit, že děláte samozřejmou věc.
Vedle dnešní dohody bývá ve hře i výhled. To, že někdo v tuto chvíli nikoho dalšího nepotkává, ještě nemusí znamenat, že už chce plánovat společné léto. Obě informace jsou užitečné. Když je spojíme do jediné otázky „tak co jsme“, často se část odpovědi ztratí. Pokud přece jen přijde jiný výklad, máte aspoň konkrétní otázku, o které se dá mluvit bez hádání významu jednoho slova.
Proč je těžké téma vůbec otevřít
Někdy lidé čekají, až se jich druhý zeptá, protože si od jeho iniciativy slibují potvrzení zájmu. Pak si dvě podobně nejisté osoby dávají znamení oklikou. Koupí ten jogurt, nechají volný víkend, vtipkují o dovolené. Všechno se dá přečíst jako pozvání k blízkosti, ale i jako velmi příjemný pátek.
Ujasnění může člověka potěšit, nebo mu přinést odpověď, kterou nechtěl slyšet. Stejný název vztahu přitom nezaručuje stejnou představu o tom, co si dáváte. Mnohem víc klidu často přinese vědět, jestli teď můžete spoléhat na páteční schůzku, na výlučnost nebo na ochotu mluvit i o dalších měsících. Jasná odpověď na jednu z těch věcí stojí na pevnější půdě než nálepka, ke které si každý tajně připojil vlastní podmínky.
