Po třetím rande dostaneš pozvánku na narozeniny v kruhu nejbližších přátel. Možná tě potěší, že se s tebou druhý rád ukáže. Zároveň sis ještě ani nepřipustil, že bys o něm měl mluvit doma. Jemu může připadat úplně přirozené zapojit tě do plánů. Pro tebe právě v té chvíli začíná být skutečné i to, že ještě nic slibovat nechceš.
Pozvání na večírek může znamenat dvě různé věci
Pro někoho je seznámení s přáteli příležitost vidět, jak se cítíte v běžném prostředí. Jiný bere představení okolí jako veřejný krok, který si schovává pro vztah, jemuž už věří. Totéž platí o sdíleném klíči nebo první společné dovolené. Rozdíl nemusí být v tom, kdo má větší zájem. Někdy se liší prostě význam, který oba stejnému kroku dáváte. Zvlášť na začátku oba teprve zjišťujete, které kroky děláte běžně a které si spojujete s vážným rozhodnutím.
Tempo se navíc nemusí měnit ve všech věcech najednou. Někdo si rád píše ráno i večer, ale společné přespávání potřebuje dávkovat pomaleji. Druhý se rychle cítí doma ve dvou, jen si neumí představit, že už by plánoval Vánoce. Z jedné preference se těžko odhaduje celý postoj k závazku.
Kdy už nejde jen o rozdílné tempo
Rozdíl je snesitelnější, když odmítnutí pozvánky může chvíli zůstat obyčejným odmítnutím pozvánky. Pokud po něm přijde výslech, uražené odmlčení nebo hrozba koncem, změnil se význam celé situace. Příště už člověk nevybírá jen podle toho, jak se těší. Přemýšlí také, čemu se souhlasem vyhne.
Existuje i opačná strana. Když někdo dlouho žádá čas, ale druhému přitom nedokáže říct nic o tom, co si přeje, je pochopitelné, že nejistota bolí. Nikdo nemá nárok na hotový slib, stejně jako nikdo nemusí donekonečna předstírat, že mu čekání vyhovuje. První užitečná shoda může být docela skromná. Třeba že oba chápete, co ta pozvánka znamená každému z vás, a vejdou se k ní i dvě různé odpovědi.
