Páteční vlak je dlouho vaše nejhezčí část týdne. Když se vidíte jen o víkendu, dokážete si uvolnit čas, obejít oblíbená místa a odložit všechno, co ještě počká. Teprve při neplánovaném pobytu přes pracovní středu zjistíte, jak moc se liší verze vašeho vztahu, která se potkává s nedělním loučením, od té, která by spolu jednou nakupovala prací prášek.
Co se vejde do návštěvy
Dálka dává setkáním tvar. Po cestě je třeba něco podniknout, odjezd je blízko a nechceš přijít o zbytek neděle kvůli hádce. Některé rozdíly se proto ukážou dřív než v běžném soužití, třeba kolik kontaktu každý potřebuje mezi návštěvami. Jiné je snadné nechat na později. Kdo má kolik práce v pondělí večer, na koho by připadla pravidelná péče nebo jak dlouho potřebuje být po příchodu domů chvíli sám.
Ani častý telefonát nemusí pro oba znamenat totéž. Jeden si po hovoru připadá součástí běžného dne druhého, zatímco druhý má pocit, že musí večer vždy předvést dobrou náladu, protože už tak se vidíte málo. Potíž pak není ve vzdálenosti samotné. Hodně záleží i na tom, co jeden od druhého v těch několika společných hodinách čeká.
Když se mluví o konci dojíždění
Někomu dálka vyhovuje dlouhodobě, pro jiného je snesitelná jen s představou, že jednou skončí. „Později spolu budeme“ proto může mít docela konkrétní obsah. Třeba když oba víte, kdo by se stěhoval, co by kvůli tomu opustil a jakou oporu by měl na novém místě. Směr můžete znát dřív než termín. I bez pevného data bývá rozdíl mezi společnou představou a vzdáleným slibem, který nikdy nedostal podrobnosti.
Víkendový vztah nemusí být poloviční vztah. Má ale vlastní podmínky, pod kterými se ukazuje, co vám funguje. Teprve všední středa ukáže, jak vám spolu bude, až nikdo nebude mít vyhrazený celý den jen pro druhého.
