V představách o sexu bývá první krok zřejmý. Člověk dostane chuť, vyhledá blízkost a pokračuje, pokud o ni stojí i druhý. Ve skutečnosti někdy přijde nejdřív obyčejná zvědavost nebo příjemný pocit, který člověk předem nečekal. Jindy zůstane u blízkosti a žádná sexuální touha se neobjeví. Obojí patří k lidským zkušenostem.
Chuť může mít různý začátek
Spontánní touhou se myslí chvíle, kdy chuť k sexu předchází dalšímu kontaktu. Vybaví se ti představa, ucítíš zájem nebo tě napadne vyhledat někoho blízkého. O responzivní touze se mluví tehdy, když chuť vznikne až jako odpověď na situaci, která je člověku příjemná a o niž sám stojí. Pořadí je jiné, zájem přitom může být stejně skutečný. Někdo si té změny všimne až s odstupem. Užitečné je popsat si ten rozdíl až zpětně, kdy člověk sám ví, co se v něm skutečně změnilo.
Nejde o neměnné typy lidí. U jednoho člověka mohou různé podoby touhy přicházet v různých životních obdobích nebo v různých dnech. Určitou roli může hrát únava, zdraví, soukromí a to, jak se ve vztahu právě cítí. Pojem pomáhá popsat zkušenost. Nemá rozhodnout, kolik chuti by člověk měl mít.
Otevřenost situaci a souhlas
Někdy člověk ještě neví, jestli dostane chuť na sex, ale dobrovolně chce polibek nebo objetí. Může u nich zůstat a může se rozhodnout skončit. Pokud se naopak už při prvním kontaktu přemáhá nebo říká ne, znalost pojmu responzivní touha nedává druhému důvod přemlouvat. Ani tělesná reakce sama neurčuje, co člověk chce. Souhlas patří ke každému kroku a smí se změnit.
Rozdíl může vnést trochu klidu do představ o tom, jak má touha vypadat. Někdo si totiž zvykne sledovat hlavně to, zda se vůbec ozvala na začátku. Vedle toho může člověk zjišťovat, jestli je mu v dané chvíli dobře a jestli má sám zájem pokračovat. Na každou část může odpovědět zvlášť.
