Když člověk partnerovi poprvé řekne, že se označuje za asexuálního, často tím otevírá rozhovor o něčem, pro co dlouho hledal vlastní slova. Druhý se mezitím může leknout, že ta informace zpětně mění všechny jejich společné chvíle. Obě reakce mají smysl. Nejdřív potřebují vědět, co konkrétně ono slovo popisuje a jak jej člověk používá.
Přitažlivost, touha a partnerský zájem
Asexualita se obvykle týká toho, že člověk pociťuje malou nebo žádnou sexuální přitažlivost. Lidé pod touto širší identitou popisují různé zkušenosti. Romantická přitažlivost je další věc. Asexuální člověk může chtít partnerský vztah, zamilovat se, toužit po doteku nebo společném životě. Jiný o romantický vztah stát nemusí. Ani chování všech asexuálních lidí není stejné. Někdo má sex, někdo o něj nestojí a někdo se rozhoduje podle okolností.
Důležité je i odlišit přitažlivost ke konkrétním lidem od sexuálního vzrušení či chuti na sexuální aktivitu. Jedna zkušenost neumožňuje předvídat všechny ostatní. Asexualita není totéž co krátkodobá změna chuti během nemoci ani slib zdrženlivosti. Jak se člověk označuje, nakonec popisuje vlastní zkušenost, ke které jeho partner nemá lepší přístup jen proto, že ho dobře zná.
Co to znamená pro konkrétní pár
Označení samo nerozhodne, jak bude vypadat blízkost mezi dvěma lidmi. V rozhovoru se může ukázat, že hodně věcí zůstalo stejných. Některé dostaly přesnější vysvětlení a jiné potřebují novou dohodu. Třeba co pro každého znamená něha, co očekává od společného života nebo kde má hranici, kterou není ochoten posouvat. Pomáhá také rozlišit přání, která už má člověk jasná, od těch, pro něž teprve hledá vlastní slova.
I partner, který asexuální není, má prostor mluvit o vlastních potřebách. Stejný prostor má člověk, který nechce přistoupit na něco jen kvůli obavě, že jinak o vztah přijde. Hledání společné podoby blízkosti může chvíli trvat. Nejvíc mu prospívá, když jeden nemusí prokázat, že toho druhého dobře zná, a oba mají možnost dozvědět se o sobě něco nového.
