Jeden se jednou přistihne, že vybírá jméno dítěte, které zatím nemá. Druhý si představuje spokojený život, v němž rodičem nebude. Když se o tom poprvé opravdu baví, může každého překvapit, kolik důležitých věcí se pod otázku „chceš děti?“ vejde. Společná odpověď přitom nemusí přijít jen proto, že se na většině jiných věcí zatím dokázali dohodnout.
Nejistota a odlišné přání potřebují jiný rozhovor
Někdo dítě chce, ale má obavy z práce, zdraví nebo situace doma. Člověk, který zatím neví, si může potřebovat ujasnit, co pro něj rodičovství znamená. A někdo ví, že rodičem být nechce, přestože o tom dokáže mluvit klidně. Pokud se všechny tyto zkušenosti čtou jako stejný druh váhání, může jeden dlouho čekat na změnu, o níž ten druhý vůbec neuvažuje.
Nejistota může být upřímná. Má ale dopad i na člověka, který si už své přání ujasnil. Pro něj může mít odklad jinou cenu než pro partnera. Ve hře bývají i okolnosti, které se časem mění nebo se o nich dá uvažovat jen s dostatkem zdravotních informací. Ztrácí se tu proto snadno rozdíl mezi větou „potřebuju čas na odpověď“ a „je těžké ti říct odpověď, kterou už mám“.
Tohle rozhodnutí nemá stejný druh kompromisu jako dovolená
V různých oblastech vztahu jde ustoupit a zjistit, že výsledek nakonec vyhovuje oběma. Rodičovství představuje zásadní a dlouhodobou změnu, kterou nelze na zkoušku rozdělit mezi dvě přání. Ani silná láska k partnerovi automaticky neodpoví na otázku, zda člověk rodičem být chce. To může být bolestné pro oba, zvlášť když se ani jeden nesnaží druhému ublížit.
Rozhovor nemusí hned rozhodnout, co bude s celým vztahem. Může ale přinést přesnější porozumění tomu, co jeden skutečně chce a co druhý může svobodně slíbit. Někdy už jen taková jasnost stojí hodně odvahy, protože s ní dostanou váhu obě budoucnosti, které si každý dosud kreslil sám.
