Půl roku jste se sourozencem bez kontaktu. Přijde pozvánka na rodinnou svatbu a vy najednou řešíte, jak odpovědět hostitelům a zda byste rádi seděli na druhé straně sálu. Odcizení se může ve všedním týdnu zdát docela tiché. Při nemoci, oslavě nebo přes společné známé se ale ozve znovu a připomene, že nějakým způsobem pořád patří do rodinného příběhu.
Odstup může pro každého znamenat něco jiného
Jeden člověk počítá s tím, že po několika měsících znovu začne mluvit. Druhý se cítí odmítnutý na neurčito a už s další možností nepočítá. Rozdílně mohou vnímat i důvod. Pro jednoho šlo o jediný bolestivý rozhovor, pro druhého to byl poslední příklad něčeho, co trvalo dlouho. Pokud oba používají slovo pauza, ještě z něj nemusí vyvozovat stejná očekávání.
Přerušený kontakt může přinést prostor a zároveň smutek. Člověk třeba cítí úlevu, že se přestaly opakovat výhrůžky, a současně se mu stýská po dřívějších časech. Někdo se přes společné příbuzné dozvídá útržky, které v něm otevírají další otázky. Je užitečné vědět, jestli chce tyto zprávy dostávat a co potřebuje při setkání, kde se mohou potkat oba.
Pokud se blízcí ptají, zda mají předávat zprávy, jejich dobrý úmysl ještě nemusí znamenat, že vám takový kontakt prospěje. O tom můžete rozhodnout podle situace.
Případné obnovení kontaktu potřebuje vlastní podmínky
Člověk někdy uvažuje o setkání kvůli stárnutí rodičů nebo narození dítěte v rodině. Jiný nevidí důvod něco měnit. Vztah, kde dřív působilo ubližování nebo zastrašování, vyžaduje při jakémkoli uvažování o kontaktu zohlednit bezpečí. Pozvání od příbuzných ani naléhání na usmíření za tuto úvahu nemohou rozhodnout.
Pokud lidé o nějakou formu komunikace opravdu stojí a je pro ně bezpečná, může nejprve jít jen o omezenou věcnou zprávu. Ta sama ještě neznamená návrat do dřívější blízkosti. Stejně tak odmítnutí svatby nemusí znamenat rozhodnutí o celé budoucnosti. Při dlouhém odcizení mívá cena přesné slovo pro to, co je možné právě dnes, bez slibu něčeho, na co ještě nejste připraveni.
