Na vysoké škole někdo prohodí, že na neplacené stáži je nejlepší hlavně vytrvat. Další studentka přemýšlí, z čeho by v takovém případě zaplatila nájem. V rodině je první, kdo se dostal na vysokou, a chvíli jí trvá poznat, o čem se v novém prostředí mluví jako o samozřejmosti. Možná se bojí zeptat, aby ostatní hned nepoznali, že má úplně jiné zázemí.
Nepsaná pravidla se obtížně odhadují zvenčí
Některé informace se předávají mimo oficiální program. Třeba kdy má smysl napsat vyučujícímu, komu se ozvat kvůli odborné praxi nebo které výdaje si lidé ve stejné skupině předem plánují. Kdo zná někoho, kdo podobnou cestou prošel, může se doma doptat. Jiný člověk se učí pravidla za pochodu a někdy se současně snaží působit, jako by je znal od začátku.
V zahraničním výzkumu zkušeností lidí, kteří studují vysokou školu jako první v rodině, se popisuje i rozdíl mezi zvyklostmi instituce a tím, co bylo samozřejmé doma. V českém prostředí mohou konkrétní pravidla vypadat jinak. Podstatný může být stále týž praktický rozdíl. Každý má jiné informace, kontakty a finanční prostor ke zkoušení věcí, které nemají jistý výsledek.
Dvě prostředí mohou být důležitá současně
Člověk se může začít cítit nesvůj také při návratu domů. Některé nové věci se těžko vysvětlují, jindy se bojí, že změna způsobu řeči nebo plánů bude znít jako povyšování. Podobný pocit může nastat při vstupu do profese, kterou jeho blízcí neznají. Únava pak nevzniká jen z nových povinností. Přidává se práce s překládáním mezi lidmi, kteří berou různé věci za samozřejmé.
Okolí může snadno usoudit, že když někdo zvládl vstupní zkoušku, má stejné podmínky jako ostatní. V praxi ale může o mnohém rozhodnout, kdo má čas bez přivýdělku nebo se umí zeptat člověka, který podobnou situaci zná.
Mít jinou cestu do určitého prostředí může znamenat odlišné praktické potřeby. Přístupné informace a otevřené otázky mohou pomoct, aby se z nich nestal osobní test příslušnosti. Člověk přitom může najít své místo v novém kolektivu a současně si ponechat úctu k tomu, z čeho vyšel.
