Jedna kolegyně tě inspiruje tím, jak dokáže klidně říct, že něco ještě neví. Jiného člověka obdivuješ za to, že se pustil do práce, na kterou se před ním dlouho nikdo neodhodlal. Možná bys přitom nechtěl dělat ani jednu z jejich profesí. Vzor může být užitečný i v malé části života. Občas stojí za to pojmenovat, kterou jeho část vlastně sledujeme.
Na chování se dá dívat přesněji než na celý život
Když se někdo stane vzorem, snadno k jedné obdivované vlastnosti přidáme další, o nichž vlastně mnoho nevíme. Kolegyně umí vést složitý rozhovor. Můžeme kvůli tomu získat dojem, že má snadnější život nebo se nebojí vůbec ničeho. Ve skutečnosti jsme byli u několika situací, ve kterých měla určitý způsob, jak reagovat. Právě ten je možné vzít vážně, i když neznáme celý zbytek.
U některých vzorů navíc sledujeme hlavně vybranou část jejich práce. Vidíme rozhovor, hotovou stavbu, veřejný výkon. Už méně se dozvíme o podmínkách a pomoci, které byly k výsledku potřeba. O to větší cenu může mít konkrétní otázka. Co ten člověk v té situaci udělal a která část jeho způsobu je pro mě vůbec použitelná?
Jedna dobrá vlastnost může přijít z nečekaného místa
Někdo se od staršího kolegy naučí trpělivosti při opravách. Od kamarádky zase ochotě ukázat ještě nedokončenou práci. A u dítěte si všimne, jak důkladně se umí doptat na věc, kterou ostatní předstírají, že dávno chápou. Tyhle zkušenosti se nemusejí sejít v jedné osobě, jejíž život by měl člověk kopírovat od začátku do konce.
Při výběru vzoru může hrát roli také to, co se nám na jeho chování nelíbí. Můžeme převzít přesnou přípravu, která mu pomáhá v práci, a rozhodnout se jinak ve způsobu, jak mluví s lidmi. Inspirace tak zůstává konkrétní, i když naše představy o dobré práci nejsou stejné.
Při hledání vzoru tak může mít smysl sledovat i lidi, s nimiž se v jiných věcech vůbec neshodneš. Rozdíl mezi vámi může zůstat. Jestli tě jejich způsob jednání v konkrétní chvíli zaujal, máš před sebou dost přesnou inspiraci, abys věděl, co si z ní chceš vzít.
