Přes den tě baví, že na cestě z práce vidíš jiné domy, jinak se tu zdraví a odpoledne si koupíš ovoce, které doma skoro nebylo k sehnání. Pak přijde dopis od správce bytu. Rozumíš skoro všemu, jen si nejsi jistý, jestli se máš ozvat hned. Za deset minut ti nechybí české památky. Chybí ti obyčejná jistota, že víš, jak taková věc chodí.
Začátečník v běžném dni
Při přestěhování se mění i úkony, které člověk dřív zvládal skoro bez přemýšlení. V novém místě hledá odpovídající zdravotní službu, zjišťuje, kde se vyzvedává zásilka, nebo se v práci učí rozeznávat neformální žerty. Je možné mít z cizí země opravdovou radost a na konci všedního dne být unavený z toho, že většina drobností vyžaduje pozornost.
Jazyk má v tomhle dvojí roli. Jeden rozhovor může zvládnout bez chyb a stejně se v něm člověk nepoznává, protože v mateřštině by dokázal říct věc kratší větou a přidat vtip. Jindy přesně chápe obsah, ale teprve později mu dojde, jak si ostatní vyložili jeho tón. Stesk po řeči pak bývá také steskem po tom, jak se v ní můžeme chovat s přáteli.
Známí přibývají pomaleji než nové adresy
Jedna domácnost i s věcmi se dá přestěhovat během týdne. S lidmi, kteří znají tvůj obvyklý způsob života, se začíná znovu od nuly. Nový kolega třeba neví, koho máš doma a proč ti záleží na tom, kdy bude dovolená. Časem se může najít místo, kde už svůj příběh nemusíš vysvětlovat od začátku.
Dobu, po kterou člověk v běžných věcech tápe, může zkrátit i něco tak praktického, jako znalost místa, kde se člověk může doptat. V cizině někdy pomáhá spíš jeden spolehlivý kontakt než dvacet seznámení při prvním víkendu.
Někomu po letech stále chybí čeština v tramvaji a přesto by si cizí město vybral znovu. Jiný je překvapený, jak snadno se zabydlel. Doma může postupně znamenat víc než jedno místo. A může také zůstat označením pro konkrétní kuchyni, kde na obyčejnou historku nikdo nepotřebuje přeložit pointu.
