Na prvním setkání nové party hlavně posloucháš. Zjišťuješ, kdo s kým vtipkuje a jak se lidé domlouvají na víkendu. Po několika měsících už znáš všechna jména, ale pořád si předem připravuješ, jak mluvit o důležité části svého života, aby nepřišla trapná otázka. V tu chvíli je rozdíl mezi seznamováním se zvyklostmi a dlouhodobým skrýváním docela znatelný.
Přizpůsobení má různou cenu
Každá skupina má nějaké způsoby, jak spolu být. V práci se lidé jinak vyjadřují než mezi spoluhráči a kamarádům někdy vysvětluješ okolnosti, které doma znají sami. Podobná proměna chování je běžná. Otázka přichází ve chvíli, kdy se při setkání většina pozornosti soustředí na to, co nesmí vyjít najevo.
Člověk může tajit partnerský vztah, rodinnou situaci nebo přesvědčení, protože už slyšel, jak o podobných věcech lidé mluví. Někdy si soukromí chrání po vlastním rozhodnutí. Jindy ho ke skrývání vede skutečná zkušenost s posměchem či odmítnutím. Obojí může zvenčí vypadat jako zdrženlivost, ale jednou má člověk možnost volby a podruhé spíš odhaduje, co ho bude stát otevřenost.
Přijetí má podobu obyčejných situací
Vstřícnost ve skupině se může ukázat během malé neshody. Jeden člověk se na něco zeptá, ostatní ho nechají domluvit a později s ním jednají stejně jako předtím. Jinde sice všichni mluví o tom, že mezi ně patří každý, ale opakovaně shazují někoho, kdo žije jinak. Co lidé dělají v běžných chvílích, dává někdy přesnější obraz než to, co o sobě říkají.
Je přirozené chtít být součástí skupiny a zároveň mít právo rozhodovat, co komu povíš. Někdy se důvěra vytvoří postupně nejdřív s jedním člověkem. Jindy zjistíš, že prostředí, které ti vyhovuje při společné činnosti, ti nemůže nabídnout blízkost i jinde. Pocit, že někam patříš, má vlastní kvalitu právě ve chvíli, kdy vedle něj zbude dost místa i pro tvůj skutečný život.
