Zpráva od kolegy vypadá jako práce na pět minut. Člověk si ji nechá otevřenou, dohledá jednu informaci, pak odpoví někomu jinému a k prvnímu oknu se vrátí až po obědě. Na konci dne se diví, že mu tak malý úkol zůstal na stole skoro celou směnu. Podobná situace se stává různým lidem. U některých dospělých s ADHD může patřit k opakovaným obtížím s plánováním a organizací.
Čas zabere i všechno kolem úkolu
Odhad bývá jednodušší, když máme jasný začátek a konec. Odpověď na zprávu ale může znamenat přerušit rozdělanou práci, najít podklad, rozhodnout, co je potřeba napsat, a vrátit se k původní činnosti. Po cestě přibudou další podněty. Každý přechod přidává rozhodování a část z něj se v původním odhadu snadno ztratí.
U člověka s ADHD se mohou dlouhodobě objevovat potíže s organizací úkolů, pozorností nebo dokončováním práce. Konkrétní průběh se liší. Někdo se snáz pustí do činnosti, která má jasnou první část a bezprostřední smysl. U jiné mu část energie zabere už to, že musí rozhodnout, jak začít. Při vyprávění o čase se tak vyplatí rozlišit samotný úkon a okolnosti, které jej zdržují.
Proč zkušenost nestačí k diagnóze
Při posouzení se odborník zajímá o to, odkdy se obtíže objevují, jak zasahují do každodenního života a zda se projevují ve více situacích. Rozptýlení nebo nepřesný odhad se mohou zhoršit také při nedostatku spánku, dlouhé zátěži, obavách nebo při práci v prostředí s trvalým vyrušováním. Člověk může popsat rozdíl mezi týdnem, ve kterém se mu čas pravidelně rozpadá, a výjimečně chaotickým dnem.
Když se úkoly sčítají, mohou se lišit také tím, jak rychle člověk zjistí, že se odchýlil od původního plánu. Přesný termín upozorní včas. U otevřeného úkolu se zpoždění někdy ukáže až zpětně.
V kanceláři někdy vznikne závěr, že dotyčný málo spěchá nebo úkol odsouvá schválně. Věcný rozhovor o tom, které části práce mu skutečně berou čas, umí ukázat podstatně konkrétnější překážku. A konkrétní překážka se dá lépe probrat s kolegou i s odborníkem.
