Dva lidé sedí u stolu a ani jednomu se nedaří dokončit jednoduchý úkol. Prvnímu se stále vrací obava, že při zítřejší schůzce selže. Druhý několikrát ztratí přehled o tom, co rozdělal, i když v tu chvíli žádnou konkrétní starost nepociťuje. Zvenčí může obojí vypadat jako nesoustředěnost. Při odborném posouzení je důležité vědět, jak dotyčný problém zažívá a jak dlouho se jeho životem táhne.
Podobný projev může mít různé souvislosti
Úzkost může pozornost poutat k představám o nebezpečí, ke kontrolování situace nebo k tomu, co se děje v těle. V týdnu plném obav může být mnohem těžší poslouchat delší výklad či rychle se rozhodovat. U ADHD se mohou potíže s pozorností nebo organizací projevovat dlouhodobě, ve více prostředích a i v době, kdy v životě právě není velká starost. Rozpoznání ovšem nebývá tak přehledné jako v krátkých příkladech.
Někomu se například nejistota rozvine po letech nedorozumění a opakovaných potíží ve škole nebo v práci. Jiný měl silné obavy už dřív, než se mu začala rozpadat příprava na úkoly. U jednoho člověka mohou být přítomné úzkostné obtíže i ADHD a mohou se navzájem ovlivňovat. To, že se v určitém období jedna část dostane do popředí, neřeší automaticky otázku, co se děje v ostatních situacích.
Při posouzení záleží na příběhu v čase
Odborník se zajímá o začátek obtíží, o jejich vývoj v různých obdobích a o to, kdy se potíže mění. Může se ptát na spánek, náladu, předchozí zkušenosti i na to, jaké prostředí člověku pomáhá fungovat. Výsledkem má být přesnější obraz, podle kterého lze zvažovat podporu. Samotný pocit, že si člověk ve větě z článku připadá povědomě, k posouzení nestačí.
Pro někoho je užitečné mluvit i o pracovních a školních obdobích, která probíhala v klidu. Tam se dá porovnat, co skutečně ustoupilo a které potíže se opakovaly bez ohledu na míru stresu.
Rozhovor může začít i otázkou, která se opakuje po každém náročném pracovním dni. Co přesně mi bralo pozornost? Taková otázka poskytne víc informací než obecná známka o tom, že se člověk soustředí špatně.
