Člověk po vyšetření přijde domů a začne si vybavovat drobnosti, které dosud považoval za nesourodé. Třeba jak únavné pro něj bývaly školní výlety nebo proč mu první zaměstnání připadalo snesitelné až ve chvíli, kdy začal dostávat jasná zadání. Pozdní rozpoznání autismu může některým z těch vzpomínek dát jiný význam. Neznamená to, že od stejného dne bude jasné, jak si uspořádat budoucnost.
Zpětný pohled může přinést úlevu i zlost
Někdo má po výsledku pocit, že se jeho zkušenosti konečně skládají do srozumitelnějšího obrazu. Někdo se zlobí, že se mu dříve nedostalo podpory, která by mu bývala pomohla. Jiný si chvíli klade otázku, které části jeho života to vůbec vystihuje. Pocity se mohou měnit i podle toho, jak o výsledku mluví blízcí a jestli v něm člověk nachází konkrétní vysvětlení pro to, co potřebuje teď.
Odborné posouzení autismu u dospělých se opírá o vývoj a fungování v různých situacích. Po vyšetření má smysl zajímat se o to, které potřeby byly zachycené a jak lze na výsledek navázat. Pro jednoho člověka může být důležitější světlo a hluk na pracovišti, pro jiného způsob domlouvání změn nebo přístup ke službám. Ani lidé, kteří dostali stejný závěr, nemají stejný život.
Sdělit výsledek a mluvit o potřebách jsou dvě rozhodnutí
Někdo jej chce říct blízkým, protože jim díky tomu dokáže přiblížit společné zkušenosti. Jinde dává přednost rozhovoru o konkrétní podmínce, například o potřebě vědět o změně dřív. Rozhodnutí ovlivní vztah, bezpečí a účel rozhovoru. U přístupu k formální podpoře mohou podle situace hrát roli i jiné podklady než při dohodě mezi lidmi, kteří se dobře znají.
Někdy se konkrétní potřeba ukáže až při zkoušení drobných změn v běžném provozu. Člověk se například dozví, že pro něj může být mnohem důležitější vědět, kdy schůzka skončí, než mít připravenou každou její minutu.
Výsledek vyšetření může otevřít novou kapitolu, aniž by přepsal celý předchozí příběh. Někdy začne docela nenápadně, třeba tím, že člověk dokáže určit, která část obyčejného dne ho už dlouho stojí nepřiměřeně moc sil.
