Rodič zjistí, že si jeho dospívající dítě ubližuje. Během chvíle se mohou objevit strach, vztek, vina i potřeba vědět všechno hned. Dospívající má mezitím často vlastní obavy. Třeba že přijde trest, že se o věci dozví celá rodina nebo že rodič už nebude mluvit o ničem jiném. První reakce může ovlivnit, zda se o tom podaří mluvit i podruhé.
Co potřebuje pozornost nejdřív
Pokud je zranění závažné, dítě je bezprostředně ohrožené nebo má obavu, že si právě teď znovu ublíží, je na místě rychlá zdravotnická pomoc na čísle 155 nebo 112. U ostatních situací může být prvním kontaktem pediatr, odborník na duševní zdraví dětí a dospívajících nebo krizová služba. Odborník se zajímá o tělesný stav, okolnosti i o to, zda jsou přítomné sebevražedné myšlenky. Ty mohou se sebepoškozováním souviset a jejich přítomnost nelze doma spolehlivě odvodit z jediného pozorování.
Sebepoškozování může mít pro různé lidi různý význam. Někdo se snaží zvládnout intenzivní pocit, jiný nedokáže přesně říct, co tomu předcházelo. V rozhovoru má cenu ptát se na to, jak dítěti je a co se v jeho životě v poslední době děje. Otázky o bezpečí je možné klást přímo a laskavě.
Soukromí může podpořit otevřenost
Dítě někdy potřebuje část rozhovoru se zdravotníkem absolvovat bez rodiče. O pravidlech důvěrnosti a o tom, co se musí sdílet kvůli bezpečí, se dá mluvit otevřeně. Rodič může odborníkům předat, čeho si všiml, a zároveň ponechat dítěti možnost některé věci popsat vlastními slovy. Péče může podle situace zahrnovat i podporu pro rodiče, kteří se potřebují zorientovat ve vlastních reakcích a v dalších krocích.
Zdravotník může při posouzení zohlednit i situaci ve škole a doma, další obtíže a to, na koho se dítě v těžké chvíli obvykle obrací. Společně lze pojmenovat, jaká podpora je dostupná po první návštěvě.
První rozhovor nemusí vyřešit všechny otázky. Může být důležitý tím, že se dítě dozví, že jeho trápení někdo bere vážně a že na vyhledání pomoci nemusí zůstat samo.
