V jedné nabídce stojí, že se lze objednat na jednorázovou konzultaci. Jinde je program na několik týdnů a třetí terapeut mluví o otevřené spolupráci. Všechny tři možnosti mohou obsahovat důležitý rozhovor. Liší se ale tím, co se od něj očekává a jak velký prostor na společnou práci mají.
Když je časový rámec známý dopředu
Jednorázová konzultace může pomoci zorientovat se, zjistit možnosti další péče nebo promyslet jednu konkrétní obtíž. Časově ohraničená terapie jde dál, protože se na určitém tématu pracuje v několika setkáních a počítá se s ohlédnutím. Předem domluvená délka může pomoci oběma stranám vybrat si, čemu budou věnovat nejvíc pozornosti.
Někdy je počet návštěv určen programem pracoviště, jindy jde o odhad vycházející z konkrétního terapeutického postupu. Dva stejně dlouhé programy přitom mohou řešit velmi rozdílné věci. Pomáhá zjistit, co je jejich cílem, co se bude dít, když se objeví další téma, a zda se případně dá navázat jinou formou.
Někdy je součástí ohraničeného formátu i plán, jak se po skončení vrátit k péči, pokud se obtíže obnoví.
Když se délka průběžně domlouvá
V otevřeném formátu může člověk přicházet pravidelně bez předem určeného konce. Dohoda o cíli, průběhu a vyhodnocení práce je přitom užitečná stejně jako u kratšího modelu. Delší formát může nabídnout víc času pro témata, která se mění pomalu, například pro opakující se vztahové zkušenosti. Samotná délka ovšem nezaručuje vhodnost přístupu ani výsledek.
Někdo potřebuje probrat jednu nedávnou změnu, jiný zatím ani neví, kde jeho obtíže začínají. Člověk může po několika týdnech také dojít k tomu, že původní představa už jeho situaci neodpovídá. Užitečná úvodní otázka může znít „Kdy si spolu řekneme, jestli nám tenhle způsob setkávání dává smysl?“ Jasný bod ohlédnutí pomáhá u krátkého programu i u spolupráce, jejíž konec ještě nikdo nezná. O délce je pak možné mluvit ve vztahu k tomu, co se skutečně daří.
