Dva lidé na sezení řeknou, že nesnesou pracovní porady. Jeden se bojí, že bude muset promluvit a ostatní si všimnou, jak je nervózní. Druhá ztuhne proto, že její vedoucí pravidelně shazuje kolegy před celým týmem. Kdyby terapeut zacházel s oběma potížemi stejně, mohl by přehlédnout věc, která je pro každého z nich nejdůležitější.
Z čeho vzniká formulace případu
V KBT se pro společné pracovní porozumění používá pojem formulace případu. Podle přístupu může zachytit, co člověka přivedlo, kdy se obtíže objevily, co je vyvolává a co je v současnosti udržuje. Patří sem také schopnosti, zdroje opory a okolnosti, v nichž se člověku daří lépe. Výsledkem může být slovní vysvětlení nebo přehledný náčrt, ke kterému se dá při další práci vracet.
U člověka, který se při poradě bojí mluvit, může být důležité, že poslední dobou spí špatně, každou větu si předem připravuje a po skončení schůzky dlouho hodnotí vlastní výkon. Zároveň se mu daří mluvit v menší skupině, kde ví, co se od něj čeká. Právě takové rozdíly dávají vodítko, jak situaci lépe pochopit.
I samotné zachycení výjimek může pomoct. Ukáže třeba, že pracovní porady nejsou problémem za všech okolností.
Proč se pracovní mapa časem mění
Formulace má být užitečná hypotéza. Když se později ukáže, že se obtíže zhoršují jen při jednáních s konkrétním vedoucím, může to změnit původní vysvětlení. Stejně tak je podstatné, jestli lidé v týmu opravdu zažívají ponižující zacházení. Pak nelze při práci přehlédnout skutečné podmínky, v nichž člověk žije.
Zdravotní vyšetření a formulace mají odlišnou úlohu. Diagnóza může podle situace pojmenovat určitý soubor potíží. Mapa pomáhá pochopit, proč má tentýž soubor u dvou lidí jinou podobu a kde se dá začít s odbornou prací. Pokud klient při pohledu na společný náčrt říká „Tady mi chybí to, že se doma o tátu starám každý večer“, je to důležitá připomínka. Mapa má být srozumitelná i tomu, jehož život zachycuje.
