Kolegyně odpověděla jen „Dobře.“ Před chvílí tě její zpráva ani nezajímala, teď si ji čteš potřetí a říkáš si, že jsi ji určitě naštval. Pokud stejný výklad rychle ovlivní celý den, může být v kognitivně behaviorální terapii užitečné podívat se, kde se ta jistota vzala.
Co se zkoumá v konkrétní situaci
Kognitivní restrukturalizace je označení pro způsoby, jimiž se v terapii zkoumá a přehodnocuje výklad situace. Nejdřív se zkusí zachytit, co člověka přesně napadlo. „Bylo mi hrozně“ popisuje výsledek, kdežto „Určitě už mě má dost“ ukazuje domněnku, která k němu mohla přispět. Vedle obsahu myšlenky může být důležité, jak přesvědčivě působila a co po ní následovalo.
Terapeut může klást otázky, které pomáhají odlišit skutečně dostupné informace od toho, co si člověk domýšlí. V našem příkladu může být podstatné, zda kolegyně takhle píše běžně, co rozhovoru předcházelo a jestli už výslovně řekla, že jí něco vadí. Zajímat se může i o to, proč právě tahle možnost člověka napadla jako první.
Rozhovor může také odhalit, že člověk z jedné zprávy přešel rovnou k představě celého budoucího konfliktu. Tyto dvě věci je možné probrat odděleně.
Když nejpřesnější odpověď zní „zatím nevím“
Někdy se ukáže, že je původní obava málo podložená. Jindy pro ni existují důvody a smysl má hlavně rozhodnout, jak s nimi naložit. U člověka, který na pracovišti skutečně zažívá ponižování, by nebylo užitečné přesvědčovat ho, že má jen špatný výklad. Změna myšlení může znamenat také přesnější zachycení problému a vlastních možností.
Při podobném rozhovoru se nečeká, že na každou myšlenku najdeš povzbudivou náhradu. Věta „Mohla být naštvaná, ale z téhle zprávy to ještě nevím“ je skromnější a někdy mnohem použitelnější. Může pomoci snést chvíli, kdy zůstává víc než jedno vysvětlení. Rozdíl se může projevit až později, třeba když člověk odpoví na věcnou část zprávy a teprve podle dalšího rozhovoru pozná, zda mezi nimi opravdu něco zůstalo nedořešené.
