„Rozumím, proč jsi v tu chvíli reagoval tak prudce. Zároveň se můžeme podívat, jak příště získat trochu víc času, než odpovíš.“ Takový postoj vystihuje jednu z hlavních myšlenek dialektické behaviorální terapie, známé jako DBT. Přijetí toho, co člověk prožívá, může existovat vedle práce na změně chování.
Proč mají přijetí a změna v DBT vlastní místo
Představ si, že ti někdo po náročném dni připomene dávnou chybu a ty se rozčílíš. Dává smysl zkoumat, proč pro tebe jeho slova měla takovou váhu. Zároveň je možné mluvit o tom, co tvoje následná reakce udělala s rozhovorem. Porozumění příčinám tím nezmizí a zůstává prostor převzít odpovědnost za to, co se stalo.
V terapii se podobně pracuje s jinými zdánlivými protiklady. Člověk může v určité situaci dělat to nejlepší, co v tu chvíli umí, a současně potřebovat novou podporu nebo dovednosti. Terapeut může jeho zátěž uznat, aniž by každou reakci považoval za užitečnou. Rozhovor pak může být přesnější než střídání výčitek a uklidňování.
Přijetí se může týkat toho, co už se v dané chvíli stalo, a změna toho, co bude možné později.
Co obvykle obsahuje komplexní program
Klasický komplexní program DBT kombinuje individuální terapii, skupinový nácvik dovedností, dohodnutou možnost krátkého kontaktu mezi setkáními a týmové konzultace terapeutů. Skupinová část se často věnuje všímavosti, zvládání zátěže, regulaci emocí a vztahovým situacím. Přesná dostupnost jednotlivých částí se liší podle poskytovatele.
Program se používá například v odborné péči o některé lidi s hraniční poruchou osobnosti. Jeho vhodnost se posuzuje podle konkrétního stavu a potřeb. Na webu může člověk potkat i nabídku kurzu dovedností založených na DBT. Ten může být užší částí péče a sám o sobě ještě nepředstavuje komplexní léčebný program. Prakticky pomáhá zjistit, jaké části služba skutečně zahrnuje a kdo s člověkem probírá jeho vlastní situaci. Právě na individuální spolupráci záleží ve chvíli, kdy se obecná dovednost má potkat s velmi konkrétním těžkým dnem.
