Nadřízená řekne, že v tabulce chybí jeden řádek. Člověk tabulku opraví za tři minuty, ale až do večera má pocit, že se ukázala jeho naprostá neschopnost. V jiném prostředí možná na podobnou poznámku reaguje podrážděně nebo se začne překotně omlouvat. Schématerapie se zajímá o to, proč docela malá událost někdy vyvolá prožitek, který má dlouhou historii.
Schéma, způsob zvládání a mód
Schéma v tomto modelu označuje hlubší a opakující se vzorec, který může zahrnovat vzpomínky, emoce, myšlenky i tělesné prožitky. Člověk může mít například silnou zkušenost, že při chybě přijde odmítnutí. Když se dané očekávání ozve v současné situaci, snáz pochopíme, proč jedna poznámka zasáhne víc, než by napovídal její doslovný obsah.
Způsob zvládání popisuje, co s takovou zkušeností člověk dělá. Může se stahovat, souhlasit s přehnanou výtkou nebo se naopak velmi tvrdě bránit. Mód je v tomto pojetí momentální stav, který spojuje určité prožívání a způsob reakce. Několik podob může člověk vystřídat v jediném rozhovoru. Ráno se bojí chyby, v poledne se rozčílí na kolegu a večer je na sebe velmi přísný.
Při rozhovoru se obvykle zkoumá, zda tyhle pojmy opravdu odpovídají klientově zkušenosti.
Jak se s tím v terapii pracuje
Terapeut může s klientem sledovat, jak se podobné situace opakují, které potřeby se v nich ozývají a jak dřívější reakce člověku pomáhaly. To, co ho kdysi chránilo před dalším zraňováním, může dnes někdy překážet. Přístup kombinuje různé způsoby práce včetně rozhovoru, zážitkových metod a práce se vztahem mezi terapeutem a klientem.
Ve veřejném prostoru se z názvů schémat a módů snadno stanou nálepky. V terapii mají cenu především tehdy, když člověku dovolí rozumět jeho vlastnímu příběhu s větší přesností. Pokud se do určité kategorie nevejde, rámec se může upravit. Cílem je pochopit, co se opravdu děje, například proč z jedné pracovní poznámky najednou vznikne pocit, že se celý dospělý život zase rozhoduje v jediné chvíli.
